Jak tvořit kreativní texty v cizím jazyce

Mám jednu studentku a na hodiny s ní se vždycky obzvlášť těším, protože mě každé ráno čeká překvapení. Ranní start máme zpestřený nějakou povídkou, kterou moje studentka na každou hodinu připraví. Buď ji vymyslí cestou z práce, do práce nebo při přípravě ranní kávy. A to si představte, že začínáme v 7.30 a některé příběhy vzniknou přímo to ráno.

Některé povídky mě rozesmějí, některé zase vedou ke krátkému zamyšlení, některé mě ponoří do pohádkového dění, jako třeba příběh Děda Vševěda realitě dnešních dní. Ať je příběh jakýkoliv, vždycky nám příjemně nastartuje brzký začátek dne.

Příběhy nemusí být dlouhé. Naopak je velkým uměním, shrnout hlavní pointu do pár vět. Stručně, výstižně a ještě vtipně. Jsou to takové krátké verše, které se ani nemusí rýmovat, jen shrnou to nejdůležitější a jdou rovnou k podstatě příběhu. Někdy je to krátká pohádka, někdy z toho vyjde úsměvné vyjádření dění posledních dní, někdy je to krátká pohádka z reality všedních dní.

Obdivuji studentčinu kreativitu a hlavně také její přístup k angličtině. Začínaly jsme spolu nedávno a musím říct, že udělala rychlý pokrok a to obzvlášť díky svému nadšení, se kterým tvoří nejen krátké povídky, ale zapojuje celou rodinu do anglických her a svých příběhů.

Když se odvážíte vytvořit pár vět, abyste dali dohromady příběh, zjistíte, že to vlastně není tak těžké, i když máte omezenou slovní zásobu a vybavenost gramatikou. Některá slovíčka do příběhu si případně vyhledáte a rozšíříte tak svou slovní zásobu. Taky si taková slovíčka lépe zapamatujete, protože budou přece z vašeho příběhu.

A gramatika? Také nepotřebujete žádné složitosti. Neznáte minulý čas, tak dáte příběh do přítomného J A nebo si nastudujete základní minulý čas a jednoduše to zkusíte.

Ne každý umí s jazykem kreativně zacházet. Možná dokonce platí, že vzhledem ke všem každodenním ‚povinnostem‘, které na nás denně tlačí, nezbývá prostor na kreativitu obecně a tak na ní zapomínáme a časem zapomínáme také, že ji vůbec máme a v posledním stádiu dojdeme k tomu, že už ji ani neumíme tvořit a prožívat.

Kreativita má nespočetně podob. A jedním ze způsobů, jak jí rozvíjet, je právě cizí jazyk. Já si třeba píšu jednou týdně krátké úvahy všedního dne v italštině. Pro mě to je způsob kreativity, protože zkuste si vzít bílý papír a jen tak něco napsat. Zamyslet se a pustit své myšlenky do papíru. Nemáte dané téma a můžete své myšlenky kreativně uvolnit a napsat cokoliv vás napadne. Občas to zkouším se studenty, ale často přicházíme na to, že tak obrovská volnost výběru tématu pro článek, dává sice ohromný prostor, který je ale často matoucí, protože na to nejsme zvyklí. A tak jindy zase zkoušíme dané téma, i tam občas narážíme na sílu zvyku, kdy již nejsme zvyklí vyjadřovat své pocity a myšlenky do krátkých psaných projevů. 

Není proč se toho lekat. Vaše denní vyjádření v cizím jazyce nemusí být dlouhé, stačí jen pár vět, pokus vyjádřit své myšlenky a svůj ‚stav‘. Přesně tak, jak to hlásí facebook. Takže vlastně v češtině děláte totéž, vyjadřujete svůj ‚stav‘ krátkým shrnutím, které potom pošlete na facebook ke sdílení všem.

Co takhle to udělat v angličtině nebo v jiném cizím jazyce? Buď jen tak pro sebe anebo to rovnou dejte na facebook. O čem jiném se budete chtít v cizím jazyce bavit než právě o tom, co prožíváte a jak se cítíte a co se kolem vás děje, co si myslíte, co jste slyšeli, co vás zajímá.

A tak facebook může být kupodivu dobrým nástrojem. Pokaždé, když otevřete facebook a zabliká na políčko ‚stav‘, vzpomeňte si na to, jak se cítíte a co byste chtěli zrovna teď říct a řekněte to, ne česky, ale anglicky. Sdělte to sobě nebo celému okruhu přátel. Možná se ozve někde s anglickou odpovědí, možná někdo, kdo s jazykem taky právě začíná, možná někdo, kdo už anglicky mluví. Ať tak nebo tak, může vám to být oporou a motivací a zároveň hrou.

Taky jsem to zkusila a vymyslela krátký příběh. A abych to neměla příliš jednoduché, tak jsem ho vymyslela v italštině. Přiznávám, že nejtěžší skutečně bylo vymyslet ‚ten‘ příběh. Dát to pak do italštiny je pak kupodivu ten jednodušší krok. A abych vám ukázala, že lze použít i pouze přítomný čas a i tak může nést jednoduché sdělení svůj příběh, nechala jsem příběh plynout v přítomnosti.

 

La matina. Mi sveglio e non ho voglia di alzare. Che ora é? Sette? É cosi tardi!!!! Che giorno é? Magari domenica? NO! É venerdi e l´autobus parte tra 10 minuti. Subito mi messo in piedi. Ma 10 minuti? No, prendo la macchina. Sono in fretta. Non posso trovare le chiave per la macchina. Ci sono! Sto davanti alla casa, finalmente! Ma dove é la maccina? Ci é! Il chiave sembra non funzionare. Che cosa é sucesso? Sono veramente in ritardo! …. Non é la mia macchina J Mia macchina é proprio accanto J Che bel´inizio del giorno J Anché voi lo conoscete?

Překlad:

Ráno. Vzbudím se a nechce se mi vstávat. Kolik je hodin? Sedm? Je tak pozdě! Jaký je den? Snad neděle? No! Je pátek a můj autobus odjíždí za 10 min. Ihned vstávám. Ale 10 minut? Ne, pojedu autem. Jsem ve spěchu. Nemůžu najít klíče od auta. Tady jsou! Jsem před domem, konečně! Ale kde mám auto? Tamhle! Zdá se, že klíč nefunguje. Co se stalo? Mám fakt zpoždění!... Není to moje auto J Moje auto stojí hned vedle. Jaký hezký začátek dne J Taky to znáte? 

Tak tedy přeji také vám hodně legrace při tvoření vašich prvních textů a méně takových rán, jako jsem měla já.

 

Musím mít talent, abych se naučil cizí jazyk?

Velmi často slýchávám: ‚Vždyť já na to nemám talent. Jazyk se nikdy nemůžu naučit‘.

Málokdo však ví, že není až tak nutné mít talent, abyste se cizí jazyk naučil.

 Talent je něco, co máme vrozené. Samozřejmě může nám přinést určitou výhodu při učení se cizímu jazyku. Ale talent není rozhodně to nejpodstatnější. Zkuste se zamyslet, kolik lidí ve vašem okolí nebo ve světě znáte, kteří rozvinuli své schopnosti a to pouze motivací a pílí bez závratného talentu na začátku své kariéry v jakékoliv oblasti?

Někdy se dokonce říká, že mít talent může určitým způsobem brzdit. Představte si, že máte talent. Všichni vás obdivují a skládají poklony. Jste na sebe pyšní a nemáte důvod svůj talent dále rozvíjet, protože už takhle jste lepší než ostatní. Takže v konečném důsledku, když máte talent, může vás to brzdit v procesu učení, protože necítíte potřebu ho dále pilovat a procvičovat. Takže nakonec někdo, kdo talent zdánlivě nemá to svou pílí a učením může dotáhnout mnohem dále a může dosáhnout většího pokroku než někdo, kdo se spoléhá na svůj talent.

I přesto, že máte talent, musíte ho procvičovat, jinak se daleko nedostanete. Představte si třeba nadaného klavíristu. Kdyby svůj talent neprocvičoval, těžko by se dostal na přední místa v koncertních sálech. Klíčové tedy je, cvičit a cvičit, ať již talent máte nebo ne.

Naproti tomu schopnost je získaná a můžeme jí získat pílí, motivací, nadšením, správným a efektivním přístupem. Tedy taky cvičením. Pokud se chcete stát v něčem dobří nebo se něčemu naučit, procvičujte to a poslouchejte odezvu, učte se od nejlepších a učte se z jejich kritiky a příkladu. Zapomeňte na to, že musíte mít talent, abyste se naučili cizí jazyk, mnohem důležitější je schopnost, záměr a motivace se dostat tam, kam chcete.

Teď asi namítnete, že existují vrozené dispozice k určité schopnosti, které jednoduše nemůžeme opominout. Ano, každému jde přirozeně něco lépe a něco jiného méně. Talent můžeme rozvinout pílí, talent bez píle a cvičení nám sám o sobě není k ničemu. Bylo by však škoda limitovat se. A to ani talentem, který vyplývá z našich vrozených dispozic, ani talentem, který získáme jako vrozenou schopnost praktikováním.

Neznamená to, že se nebudu učit anglicky, protože proto nemám vhodné dispozice, ale vlastně moc chci, ale přijde mi to zbytečný, protože bych se tím trápil. Můžu a dokážu to, protože na to použiji vhodný postup a nástroje, které mi budou vyhovovat. Neznamená to ani, že se budu dřít s němčinou, protože praktikováním to přece dokážu, když by mi šla mnohem lépe třeba ruština.

Podstatné je zvážit následující body, aby se vám dobře pracovalo a směřovalo ke svým cílům:

·         Nejdůležitějším klíčovým faktorem je efektivní procvičování a učení a to ať máte talent nebo si myslíte, že nemáte talent.

·         Přijmout fakt, že máme určité dispozice, které by nás však neměly limitovat. Možná mi něco půjde pomaleji než někomu, kdo na to má vrozené dispozice, ale já zase můžu mít větší nadšení a motivaci a udělám větší pokrok.

·         Uvědomit si, kam se chci a mohu svou pílí dostat a v jakém časové rozpětí bych se tam chtěl dostat a tomu přizpůsobit nástroje. Někomu bude stačit přijmout dostatečný výsledek, někdo bude směřovat k nadprůměrnému výsledku.  Tomu je nutné přizpůsobit nástroje a také časový fond, který na to budu potřebovat.

 

‚Action may not always bring happiness, but there is no happiness without action‘.

 Benjamin Disraeli

(Akce nemusí vždy nutně přinést štěstí, ale bez aktivity štěstí neexistuje‘.

 

‚Would you tell me, please, which way I ought to go from here?‘

‚That depends a good deal on where you want to get to.‘ said the Cat.

‚I don´t much care where ….‘ said Alice.

‚Then it doesn´t matter which way you go,‘ said the Cat.

Lewis Carroll, Alice im Wonderland

(‚Řekl bys mi, prosím, jakou cestou se mám odtud vydat?‘

‚To záleží na tom, kam se chceš dostat,‘ řekl kocour.

‚Vlastně je mi to jedno, kam…‘ řekla Alice.

‚Pak nezáleží na tom, kudy půjdeš,‘ řekl Kocour.)

 

Takže nenechte se odradit nedostatkem talentu nebo věkem a pusťte se do objevné cesty cizího jazyka. Jenom aktivita vás může přivézt k žádanému cíli. A když budete vědět, kam, vždycky se najde, jak nebo někdo, kdo vás správně nasměruje.

Jak stav mysli ovlivňuje naší schopnost se naučit cizí jazyk?

‚Jsem starý, už se to nenaučím‘.

‚Cizí jazyky mi nikdy nešly, nenaučím se to ani teď.‘

‚Nejsem na to dost chytrý.‘

‚Nemůžu se začít učit cizí jazyk, protože na to nemám čas.‘

‚Nemůžu se to nikdy naučit tak dobře jako ostatní‘. 

Tolikrát jsem slyšela od klientů, ale také sama od sebe podobné výroky. Jsou to výroky, které nám nedovolují jít dál, dávají našemu vývoji překážky.

‚Nemůžu je pouze stavem mysli.‘

V minulém příspěvku zaznělo: ‚Změňte mozek, změníte svůj život. Změňte metodu svého učení, naučíte se anglicky, i když vám je třeba přes padesát, šedesát, …‘

JAK?

Jednou z největších překážek našeho vlastního vývoje je právě mysl. Má tu moc vzít nám část vlastního sebeuvědomění a snížit naší schopnost učit se a naučit se prakticky cokoliv. V případě cizího jazyka nám negativní postoj naší mysli může narušit schopnost se ho naučit až o polovinu. Někdy se to nazývá intelektuální nemocí, jindy se můžete setkat s pojmem zafixované myšlení.

Zafixovaným myšlením klademe překážku v pokroku sami sobě, protože jasnou představou a jasným výrokem si přesně stanovíme hranice, ve kterých se vidíme a tím bráníme výhledu na nové možnosti, které jsou za horizontem těchto hranic. Zafixovaným myšlením sami sobě bráníme v růstu sebevědomí, vzdělání a rozvoje, náš pokrok je velmi omezený, v některých případech dokonce nemožný.  Důvodem je, že podobné myšlení v nás vyživuje základní nejistoty podlamující naše přesvědčení, že to přece jde, že to zvládnu.

V minulém příspěvku jsme se dozvěděli, že vědci prokázali, že lidé jakéhokoliv věku jsou schopni naučit se zcela nové věci a změnit své navyklé vzorce chování a zvyků. Činíme tak přes mysl, můžeme tedy změnit stav mysli, který nás brzdí ve vývoji a otevřít se novým podnětům, impulzům a novému poznání.

Je to proces, který je třeba provádět postupně. Postupně měníme navyklé vzorce myšlení a naše každodenní aktivity tak, abychom vyšlapali novou cestu.  Pozorujte tedy svou mysl, vnímejte výroky, které od ní přicházejí a které vám kladou do cesty překážky, když nám našeptává, že toto nezvládneme. Definujte tyto negativní výroky, abyste je mohli postupně zaměňovat za nové myšlení.

Protikladem k zafixovanému myšlení, je ‚otevřené myšlení‘, které nám dovoluje vidět věci a příležitosti za hranicí ‚Nemůžu‘, ‚Neumím‘. Otevřené myšlení je poháněno zvědavostí a zvídavostí, pomáhá překročit sféru našeho osobního pohodlí a postupně své hranice překonávat.  Otevřené myšlení vidí v neúspěchu příležitost, nebojí se kritiky ani chyb. Otevřené myšlení přináší chuť a nadšení objevovat, učit se, zkoušet, vidět nové příležitosti a přijmout nové výzvy a úkoly.

Jak se dostat k otevřenému myšleni?

·       Zapomeňte na perfekcionismus: chybování je přirozenou součástí procesu učení. Když bychom byli dokonalí, neměli bychom důvod se učit. Chybami se člověk učí a právě chyby z něj dělají odborníka na danou oblast. Děti se nebojí dělat chybu, mají dar dělat věci, protože je baví a dokud to tak skutečně mají, dokud se nenaučí, že chyba je špatně, tak se nebojí chybovat. Člověk jednoduše není dokonalý a právě perfekcionismus je největší stresor v procesu učení se něčemu novému. 

·        Obklopte se okolím, které vás podpoří, které vnímá váš cíl podobným způsobem a je schopné vám dát podporu. Okolí může velmi významným dílem podpořit vaše snahy. Spolupráce s někým zvyšuje zájem, motivaci a urychluje proces učení.  

·       Nesrovnávejte se s ostatními a užívejte si proces učení. Zaměřte se na to, co děláte bez očekávání výsledků, prostě dělejte to, co vás baví a směřujte k tomu, kde chcete být. A zároveň se radujte z toho, kde jste momentálně.  

V příštím příspěvku se podíváme na to, jak je to s talentem. Je talent důležitý k tomu, abych se naučil cizí jazyk?

 

Nikdy není pozdě začít

Když jsem byla malá holka, tak jsem toužila tančit nebo dělat gymnastiku.  Táta mi vždycky říkal, že gymnastika mi zničí tělo a tak jsem gymnastiku nikdy nedělala a místo toho se učila hrát na klavír, učila jsem se němčinu a běhala po lese. Když mi bylo něco přes dvacet, tak se mě jedna známá náhodně zeptala, proč netancuju. A já odpověděla: ‚Jsem na to příliš stará. Vždyť přece gymnastky a tanečnice ve třiceti končí a já bych skoro začínala.‘ Má známá odvětila: ‚Nikdy není na nic pozdě.‘ Zamyslela jsem se nad tím a šla se přihlásit do kurzu moderního tance. Ten krok mi změnil život. Od té doby jsem měla pár představení, postupně jsem se také přes pohyb dostala k józe a můj život naplňuje cesta poznávání pohybu, tance a vědomého spojení s tělem.  Nejspíš jsem to měla o něco těžší, protože moje tělo nebylo tak pružné jako tělo desetileté dívky. Nejspíš ze mě nikdy nebude tanečnice Národního divadla, ale přesto tančím. Až později jsem pochopila, že můj pozdější nástup do světa tance mi přinesl poznatky jiného druhu, cennější zkušenosti, protože jsem byla vyspělejší, zralejší a k tanci jsem přistupovala jinak. Taky moje ‚taneční kariéra‘ se tak mohla vyvíjet jiným směrem, než kdybych začala v pěti letech.

Vidíte a tady se to protíná – od malička mě bavily jazyky jako způsob komunikace. Tanec je jen jiným způsobem vyjádření v podstatě toho samého – vyjádření sám sebe, komunikace slovem a pohybem, komunikace se sebou a se svým okolím.

Komunikovat tedy můžeme mnoha způsoby, komunikovat se učíme celý život. Učíme se novým způsobům, novým metodám, trénujeme mozek a posouváme tak svoje vědomí a možnosti. Vyjadřujeme se pohybem, chůzi, řečí. A čím víc jazyků známe, tím flexibilnější se stáváme, tím více informací můžeme ze svého okolí přijímat.

Proč tedy nerozšířit své možnosti komunikace o další cizí jazyk J

Dívejte se na proces učení jako na nové možnosti, jedno v jakém věku, vždy pro nás výuka cizího jazyka znamená přínos.

Zapomeňte tedy na staré české přísloví: ‚Starého psa novým kousků nenaučíš.‘  Staňte se zase dětmi a systematickou prací sestavujte mozaiku zvanou ‚cizí jazyk‘, až se před vámi objeví barevný obraz písmen, gramatiky a slov, který vám bude dávat smysl. 

Jsem příliš starý?

Dobrá zpráva na začátek roku: ‚Nikdy nejsme dost staří na to, abychom se začali učit něčemu novému‘.

Kolikrát slyším, na to přece nemám buňky, jsem na to příliš starý, teď už to nemá smysl, abych se něco učil.

A taky neuroplasticita mozkových buněk se s věkem mění! Argument za argumentem, proč to nejde a nemá smysl začínat se učit cizí jazyk v pozdějším věku. Ano, neuroplasticita se mění, flexibilně reaguje a mění se vlivem životních zkušeností, kterými procházíme, tím, co se učíme, jak co děláme, mění se naším životním stylem, a způsobem myšlení.

Nejnovější přístupy ukázaly, že mozek je jedinečný orgán, který reaguje a dokáže utvořit nová neuronová spojení, a to i v případě poškození nějaké části mozku, je mozek schopný přenést funkce z poškozené části mozku na jiná centra. Tyto poznatky jsou využívány v nových přístupech k léčbě a k rehabilitaci pacientů po úrazech hlavy nebo mozkových příhodách. To také otevírá prostor pro nový přístup k výuce a ke vzdělání. Starý způsob memorování a učení se zpaměti nahrazuje celá řada nových způsobů učení a metod. Mozek potřebuje dostávat podněty v takové formě, která mu vyhovuje, která ho stimuluje a která je mu blízká, aby i učení se bylo efektivní, zábavné a rychlé. Dnešní doba, kdy se přístup ke vzdělání velmi rychle mění, nám dává spoustu nových možností. Můžeme vybrat metodu, která nás osloví a která je pro nás vhodná.

Takže spíš než hledat argumenty, proč to nejde, hledejte argumenty proto, proč ano a jak.

Změňte mozek, změníte svůj život. Změňte metodu svého učení, naučíte se anglicky, i když vám je třeba přes padesát, šedesát, …

Lidé jakéhokoliv věku jsou schopni se naučit nové věci, stejně tak jako jsou schopni měnit své zvyky. Důležité je, abychom se ke změně rozhodli, obklopili se správným prostředím a správnými lidmi a rozhodli se pro správnou metodu. Čím více nových podnětů budeme svému mozku dávat, tím více ho budeme rozvíjet, tvořit nová neuronová spojení a nové cestičky a tím více budeme svůj mozek měnit a vedle toho také učit sami sebe flexibilitě.

Čím více úsilí a námahy do svého postupu musíme vložit, ať už se učíme cokoliv, tím silnější a významnější vazba a změna v našem životě bude. Učení se cizímu jazyku je jako skládat puzzle, je to hra, kostička ke kostičce nám utvoří nový obrázek a v našem mozku nově postaví neuronová spojení.

Studium jazyka v pozdějším věku může být dokonce i přínosnější, než když se začnete učit v dětství. Proč? Právě protože za tím stojí víc odhodlání. Každý sebemenší úspěch přinese radost. Je to jako se sportem. Když se chceme dostat na vyšší úroveň, musíme zabrat a tělo se nám odvděčí svou silou a spokojeností a každý malý pokrok vás potěší.  

Pravda je, že některé aspekty jazyka se sice s věkem skutečně učí obtížněji. Existují však jiné aspekty jazyka, které se naopak později učí lépe. U dětí je to stejně, některé části jazykové výuky jsou pro ně jednodušší, když začnou od malička, ale ty jsou kompenzovány částmi jazykové výuky, které se zase jako děti učíme obtížněji.

 Vezměme si třeba slovní zásobu. Dospělí mají mnohem širší slovní zásobu než děti a jejich rozmanitá slovní zásoba jim pomáhá na základě svých zkušeností si lépe slovní zásobu cizího jazyka přirozeně zapamatovat. Naopak v pozdějším věku je těžší přebrat spolu se slovní zásobou také přízvuk a zvuk jazyka. To mají mnohem jednodušší děti, které zvuky ze svého okolí vstřebávají mnohem přirozeněji, nejen na úrovni poslechu, ale také si osvojí s větší lehkostí výslovnost nových zvuků, hlásek a přízvuku. Vedle toho také děti přirozeněji vstřebávají gramatiku. Sají to do sebe jako houby bez toho aniž by nad tím přemýšlely a studovaly složitou strukturu jazyka. Děti se učí cizímu jazyku stejně jako rodnému jazyku, odposlouchávají a tím se učí.

Zatímco dospělý hledá v gramatické struktuře příliš mnoho logických vysvětlení a to ho někdy může zastavovat, jindy zase přinášet výhodu. Výhodou je systematičnost, se kterou většina dospělých ke studiu cizího jazyka přistupuje. Děti se naopak učí více intuitivně. Každý věk má své výhody a nevýhody a s tím je třeba pracovat a přizpůsobovat tomu také metody.

Když pracuju s dětmi, vidím jejich hravost a radost. Přístup k dětem je a musí být jiný. Učitel si musí také hrát, být na chvíli dítětem a hrou postupně a přirozeně přibližovat cizí jazyk dětem. Musíte ze sebe udělat trochu ‚blázna‘ a opakovat stále stejné hry a struktury a příběhy, dokud neuvidíte, že děti to už přijaly a umí používat. Samozřejmě stále vymýšlíte nové hry, abyste upoutali děckou pozornost. Hrajete, lítáte a všechno děláte trochu ‚přemrštěně‘, aby to bylo co nejvíc ‚vidět‘ a co nejvíc ‚záživné‘. To není zcela jednoduchá cesta a ani rychlá cesta.

Děti ve školkách a školách začínají krátkými a jednoduchými větami a paní učitelky si s nimi hrají s jednoduchými příběhy a písničkami. Trvá to podstatně déle než u dospělého, protože dospělý může využít plody svého celoživotního studia a přístupu k životu a schopnosti pochopit gramatickou strukturu jazyka, což ho posune dopředu rychleji než malé dítě.

Takže otázka je, jestli jako dospělí máme dětem co závidět. I děti mají svá omezení, stejně jako my dospělí. Děti sice jednodušeji vstřebávají cizí jazyk, a to třeba jen poslechem. Kdežto dospělý si je víc vědom svých slabých a silných stránek, lépe s tím může pracovat a podle toho si vybírat přístup a metodu. Takže v konečném důsledku může dospělý umět cizí jazyk dřív než dítě.

Takže proč nerozvíjet v životě flexibilitu a schopnost se orientovat a také rychle reagovat na změny v životě, zrovna studiem cizího jazyka. A třeba si z toho udělat příjemnou ‚společenskou záležitost‘. Najděte si vám vyhovujícího učitele nebo skupinu studentů a užijte si pravidelné setkávání s cizím jazykem s příjemnými lidmi. Povídat si sice budete v cizím jazyce, ale to větší ‚legrace‘ může někdy být. 

Dá se při studiu cizího jazyka zhubnout?

Častým předsevzetím do nového roku bývá ‚zhubnout‘. Ne že bych si toto předsevzetí do nového roku dávala, ale kolikrát mě napadlo, jestli to lze nějak spojit se studiem cizího jazyka.

Já jsem svoje studium italštiny vzala důkladně a  s tím, jak jsem se prokousávala slovní zásobou, gramatikou, zpěvným tónem jazyka jsem se ponořila také do italské kultury, samozřejmě i s italskou kuchyní. Myslím, že nemusím zdůrazňovat, jak je italská kuchyně výborná. Na první pohled pro zažívání i lehká, trochu těstovin, občas pizza, saláty. Ale ve skutečnosti to tak není. Pro mě bylo v italské kuchyni příliš chleba a příliš necelozrnných těstovin. Takže výsledkem bylo poznání, že takhle si váhu ani bystrou mysl neudržím.

Pro naladění se na italskou kulturu dobré, pro moje zažívání, mysl a váhu ne zcela optimální. Pečené produkty a mouka (specielně bílá mouka) jsou obecně pro zažívání zatěžující, jak se často můžete dočíst v článcích o zdravé výživě, zároveň však blokují plynulý tok myšlenek a bystrou mysl připravenou učit se nová slovíčka.  Takže pizza, italský chleba výborný, ale ne ideální k dlouhodobému stravování, které by mělo podpořit hladký tok myšlenek a hlavně učení se jazyku.

A pak …ručička váhy ukazovala pomalý pohyb nahoru.

 

Takže strava, pohyb, je bezpochyby téma, které se ke studiu váže velmi úzce a když se nám podaří doladit s programem pravidelných studijních chvilek i stravu, tak uvidíte, jak dobře vám to půjde.  

Ale jak na to?

Představte si, že každý den studujete hodinu, do toho taky normálně pracujete, k tomu taky normálně fungujete, musíte, protože jinak by vaše domácnost brzy zmizela pod návalem prachu a rodina by z toho určitě nebyla zrovna štěstím bez sebe. K tomu si občas dáte kopec těstovin, zajíte to dobrým italským chlebem a pustíte si k tomu italskou hudbu. Dobrý relax a když k tomu přidáte sklenku červeného vína, máte Itálii doma a nic vám nechybí.

Mnohem jednodušší je říci si, vždyť ono to bude myslet i bez toho, aniž bych se nějak výrazně věnoval stravě a pohybu. Tak je často strava a pohyb první, co člověk začne opomíjet, protože to jednoduše nejde všechno stihnout.  Pak se trochu zvýší tlak v práci, doma, stále si potřebujete udržet svou hodinu denně i přes veškerý tlak kolem vás, který vás chce zastavit. A tak to kompenzujete sladkou tyčinkou, ta na chvilku udělá dobře, takže do hlavy natlačíte ještě pár slovíček a máte hotovo. V proudu nervozity a tlaku myšlenek, že dneska vás ještě čeká hodina angličtiny, italštiny nebo jiného jazyka, zapomenete na odpočinek nebo na pohyb a v mnoha případech bude jednodušší odbýt se rychlým jídlem.

Taky jsem k tomu měla tendence. Taky mě tlačilo vnitřní napětí, občas stres. Někdy jsem do toho zcela nevědomě sklouzla a jídlo přestala registrovat. Buď jsem na něj zapomněla úplně, nebo jsem jedla ‚blbosti‘. Věděla jsem, že mám ještě před sebou hodinu učení a tak jsem pod tlakem času popadla k večeři první, co mi padlo do ruky – banán, kousek chleba. Někdy jsem se dokonce těšila na další díl italské pohádky tak, že jsem na večeři zapomněla úplně. A pak jsem se ptala sama sebe: ‚Kam se ztratily moje návyky? Zelenina, polévky, atd.‘

Chvíli to tak plynulo, ale po určité době mi bylo jasné, že je to krátkozraké. Když chci, abych dobře fungovala a hlavně, aby fungoval mozek, tak mu musím dávat správné podněty, správnou stravu a tělu dostatek pohybu.

Samozřejmě můžeme jít i bez toho, ale čím více času věnujete pohybu před učením nebo relaxaci nebo meditaci, tím méně času pak budete potřebovat na učení, protože váš mozek bude čerstvý a nažhavený na novinky ze světa cizího jazyka. Takže jedna věc je, zvolit si na učení správnou metodu, druhá věc je zvolit si také správné prostředí a sladit to také s pohybem a stravou. Čím víc se člověk rozsedí, tím víc se paradoxně unavuje tělo a mysl. Navíc bez pohybu se ve svalech ukládá kyselina mléčná, a váš ‚člověk‘ leniví.

Jaké je tedy řešení? Najděte si pro sebe optimální rozvrh, ve kterém budete mít od každého ‚efektivní‘ kousek, který vás bude udržovat v pohybu, v odpočinku, dostatečně vnímaví na studium a k tomu vám nebude chybět ani čas na rodinu, denní aktivity v domácnosti a přátele.

Napište si, co je pro vás důležité a nutné a co můžete ve vašem denním režimu postrádat nebo vykonávat méně s menší frekvencí. Pokud nemáte zkušenost s pohybem nebo odpočinkem nebo meditací, poraďte se s někým, kdo vám bude schopný navrhnout optimální cvičení nebo meditaci tak, aby se vám vešla do vašeho rytmu a splnila svůj účel.

I mně se to nakonec podařilo. Sama jsem se divila, jak jsem nakonec dokázala ze života pustit to, na co jsem byla zvyklá, abych to nahradila něčím efektivnějším a intenzivnějším.  A k tomu to byla docela zajímavá změna. A změna je přece život J

Takže na závěr odpověď na otázku v nadpisu: ano, dá. Ale ne tak, že pro stres a tlak studia budete zapomínat na jídlo. Promyšleným a cíleným postupem odpověď zní ano, je to možné.

A ještě jedna rada, jestli jste někdo motorický typ na učení, tak určitě vymyslíte, jak se rovnou učit pohybem. V písničkách, v tanci, při chůzi lesem nebo podél řeky. Kreativita je nezměrná J 

Neváhejte kliknout na můj email: hladova.olga@gmail.com, pokud budete mít jakékoliv dotazy.

Příští týden se dozvíte, jak optimálně formovat stravu v období zvýšeného stresu a zvýšených požadavků na fungování mozku.

 

 

 

 

Také jste si dali předsevzetí do nového roku?

Patřím k té menšině lidí, kteří si na konci roku rádi ‚rekapitulují‘ starý rok a dávají si nový směr a cíle do nového roku. I přesto, že mám ráda spontánnost, je pro mě jednodušší vědět, kam chci vykročit a čemu se chci věnovat a spontánnost pak vkládám přirozeně mezi pevné pilíře plánů. Snažím se každý rok vybrat si něco nového. Jednou je to studium humanitních předmětů, podruhé víc pozornosti věnuju tělu a rozvoji fyzických sil, mezi to dám nějaké plány na cestování a mentální práci. Proto se vždycky na nový rok těším, protože přijde změna a nové věci.

Nemám moc ráda slovo předsevzetí. Když se řekne předsevzetí, naskočí mi jako první předsevzetí, které je na seznamu většiny lidí ‚příští rok zhubnu‘. Samozřejmě, i předsevzetí má svojí sílu, pro mě to ale nese pocit povinnosti a to mě podvědomě stresuje a limituje a uzavírá do vězení ‚musím‘.

Zkoušela jsem to několikrát dát si do nového roku předsevzetí. Ale nikdy mi to nefungovalo. Překulil se leden a já se postupně vrátila do původních kolejí. Tak jsem to zkoušela jinak.

Dám si konkrétní cíl a cestu k tomu měním v průběhu podle potřeby. Je to pro mě spontánní jízda, která má svůj cíl, v jejím průběhu se občas ocitnu na křižovatce, kde se můžu rozhodnout, jak pokračovat, co doplnit, co ukončit, co změnit. A to mě baví. Někdy je to pomalá a rozvážná jízda, někdy přesně plánovaná, jindy je divoká a naprosto nepředvídatelná.

Moje cíle jsou většinou ‚jednoduché‘, abych měla v průběhu radost, když vidím, jak se tam postupně blížím, když si během cesty můžu trochu hrát, abych na konec nedošla s vyplazeným jazykem, totálně vyčerpaná.

Když jsem se podívala na svůj rok zpátky tentokrát, měla jsem radost. Italština za tři měsíce se povedla. Dosáhla jsem komunikativní úrovně, byla jsem dvakrát v Toskánsku, potkala jsem nové lidi, poznala trochu víc italskou kulturu a něco z ní do sebe nasála.

Možná se ptáte, jaký jazyk teď začnu. V myšlenkách mi proudí různé jazyky, do kterých bych se chtěla pustit, nejlépe teď hned. A dát si další výzvu a změnu.

 Ale vzpomněla jsem si na svého italského kamaráda Quida u prosincové slavnostní předvánoční večeře. Quidova partnerka se na mě občas s úsměvem podívala a vysvětlovala: ‚Víš, on se nehádá, on jenom vysvětluje.‘  Ano, Quido mi ukazoval správný italský temperament. Je jako oheň, který ale nepálí ani nepřesvědčuje násilně, je to temperament, ve kterém je určitá jiskra a zapálení. A to se mi na italské kultuře líbilo. Moje klidná jógická povaha se měla co učit. Na konci večera se mě Quido zeptal: : ‚Už se umíš v italštině hádat?‘ ‚Já se vlastně obecně moc nehádám. Takže ani v italštině to ještě neumím J‘

A to je možná ten poslední kousek, který mi chybí, abych byla i se svou italštinou spokojená. Možná je to učitelská ‚pečlivost‘, možná jen emoční spojení s italštinou, kterou jsem si fakt oblíbila, která mě nabádá, abych u italštiny ještě chvilku zůstala a užívala si jí a nechala jí trochu víc proniknout mým jógickým klidem a trochu ho rozvířila italským temperamentem.

Což takhle dát si další tři měsíce? Každý druhý den – leden až březen.

Ten, kdo čte moje příspěvky pravidelně, tak tohle rozhodnutí už slyšel. Takže mi nezbývá nic jiného než učinit ‚PŘIZNÁNÍ ‘. Zjistila jsem, že jeden měsíc po tříměsíčním maratónu jsem potřebovala na oddych – já tomu říkám ‚TIME OUT‘ v italštině ‚PAUZA ‘ – PŘESTÁVKA.  Obzvlášť pak když jde o prosinec s jeho nejen vánočními přípravami, ale celkově s dokončováním věcí, které jsou připraveny na uzavření.  Zkušenost, příště si na prosinec nebudu dávat velká rozhodnutí.  Je to měsíc, kdy se všechno, co je potřeba a co je možné ukončit, dodělává a uzavírá, a na konci měsíce se pomalu rytmus roku zastavuje, abychom mohli o vánocích se na chvíli zastavit.

Nicméně nezahálela jsem ani v prosinci:

·         Připravena je pro vás knížka: 625 nejdůležitějších slov v angličtině – možno zakoupit v odrážce nabídka na mém blogu

·         Chystá se stejná knížka také v německém jazyce – sledujte pozorně následující dva týdny

·         Chystají se další publikace

·         Pro mé studenty je připraven nový prostor na výuku na Praze 2 na Vinohradech. Inspirativní, příjemný prostor, kde se budete cítit dobře a nejen že vám půjde studium jazyka skoro samo, ale vy si u toho ještě i odpočinete a přijdete na jiné myšlenky

·         Vedle prosincové italské předvánoční večeře, tentokrát v českém veganském stylu, jsme uspořádali italské ‚Starwars‘ odpoledne. Takže ani italština nezahálela.

Vánoce jsem prožila ve znamení české četby. Je jazyk jako jazyk a já se s takovou chutí pustila do české knížky. A sama jsem překvapila sebe – sci fi jsem četla naposledy snad jako malá holka. A teď mě to pohltilo na pár klidných večerů s češtinou.

Ani to nepovažuji za neefektivní zahálku. Naopak někdy je potřeba odpočinout si. A pak i čtení v rodném jazyce má výhody.  Ve své příručce 625 nejdůležitějších slov v angličtině píšu, že člověk ve svém vyjadřování používá určitou opakující se slovní zásobu. Jednak je základní slovní zásoba, která je prakticky stejná v každém jazyce, která je obsažená právě v knize 625 nejčastěji používaných slov, a jednak každý z nás má určitou ‚svojí‘ slovní zásobu, kterou si vybudoval tím, co dělá, kde žije, co čte, kde pracuje, kým se obklopuje, jaká témata ho zajímají. A čtení literatury tuto osobní slovní zásobu obohacuje, a to i v rodném jazyce.

Takže zahálka nezahálka, nový rok se překulil a jde se do nových kroků, plánů, cílů a hry J  Mám připravenou italskou literaturu, do které jsem se úderem 1.1.2015 s chutí pustila.

Co to jsou tři měsíce v životě člověka? Je to relativně krátká doba, ale za tu dobu můžete stihnout a změnit neskutečné věci. A ještě si to užít!

A ještě malá inspirace pro ty, kteří stále hledají důvod, proč by se měli učit cizí jazyk.

Vždycky platilo a platí: ‚Kolik jazyků umíš, tolikrát jsi člověkem.‘

https://www.youtube.com/watch?v=cONj9cDOOUo

 

Takže nezapomeňte, že i odpočinek je důležitý, občasná pauza, zároveň, že studium cizího jazyka je legrace a zábava a není to jen o biflování, studium cizího jazyka má mnohem širší záběr, než si často lidé připustí a dotýká se spousty úrovní našeho bytí a všedního života.

Takže jestli ještě nemáte plán do nového roku a chystáte se nějaký si dát (na předsevzetí / plán není nikdy pozdě) a pustit se do studia cizího jazyka a potřebujete zkonzultovat cokoliv ohledně angličtiny, němčiny, italštiny nebo vůbec studia cizího jazyka obecně, neváhejte se na mě obrátit.

Přeji krásný nový rok, plný uskutečnitelných plánů a spousty zábavy na cestě k jejich plnění J  

Olga