Uplynulo to neuvěřitelně rychle. 1.listopadu jsem se ráno
probudila do slunečného dne a cítila jsem úlevu. Tříměsíční perioda, kterou
jsem si nastavila, skončila a tak jsem si celý den užívala bez myšlenky na to,
že dneska mě ještě čeká studium.
Zavrtala jsem se do čtení knížky v italštině, kterou jsem
začala číst před týdnem. A usmála jsem se, vždyť to je stádium, do kterého jsem
se chtěla dostat: schopnost domluvit se a číst literaturu a články a jakékoliv jiné materiály, které mě zajímají.
Takže skončením tříměsíční lhůty moje studium nekončí, ale začíná J Bezpochyby moje úroveň není dokonalá
a vím přesně, kde mám mezery. Vnímám, že
jsem vkročila do dalšího stádia, kdy jsem začala vnímat tok jazyka a jeho
zpěvnost velmi blízce a těším se na tuto fázi hlubšího poznávání jazyka, jeho
melodie, jeho barevnosti a rozmanitosti.
Na jednu stranu jsem cítila úlevu, na druhou stranu mi bylo i
trochu smutno. Vlastně se mi ta cesta líbila. Byla intenzivní a plná zajímavých a hezkých momentů.
Dokonce mi bylo i trochu líto, že už
nebudu pociťovat ten vnitřní tlak,
vnitřní motivaci, která mě poháněla a občas taky pěkně štvala svou každodenní
rutinou. Ale nakonec se mi italština za tu dobu začala hodně líbit a její
přítomnost mě v mém každodenním rytmu bavila.
Výsledek tedy pro mě je: JE
MOŽNÉ SE JAZYK NAUČIT ZA TŘI MĚSÍCE.
Znamená to domluvit se o všem, co je potřeba, vést konverzaci
plynulou bez dlouhého váhání a škobrtání. Ale já mám na jazycích ráda tu následující
fázi, která předčí schopnost komunikovat cokoliv, co člověka napadne a přidá k tomu
ještě hlubší pochopení jazyka, jeho struktury, jeho hloubky, kudrlinky a
výjimečnost.
Žádné komentáře:
Okomentovat