Proč se bojíme mluvit cizím jazykem?

Někteří z nás mají výhodu, nebojí se mluvit cizím jazykem. I s malou slovní zásobou se pustí bez zábran do konverzace, bez sebemenšího zaváhání nebo obav, že by se snad mohli zesměšnit.  Zapojí ruce, nohy, malou slovní zásobu a udělají skok do hlubokých vod cizího jazyka. A jak se říká, nejlépe se naučíme plavat, když nás hodí do vody. To platí i pro cizí jazyk.

Bohužel většina z nás si dělá obavy a vytváří si tak překážky, které dělají studium cizího jazyka těžší.

Mnoho z nás zná pocit velkého knedlíku v krku, když má promluvit cizím jazykem.  Také někteří z nás znají moment, kdy se na ně obrátí cizinec na ulici s otázkou a my raději odvětíme: ‚I´m sorry, I don´t speak English‘, ve strachu, že bychom snad neuměli dát bezchybnou větu dohromady nebo že by se zeptal na více než, jak se dostane na Staroměstské náměstí.

Proč? Důvody jsou u každého z nás jiné a proto, abychom je mohli odstranit, je třeba identifikovat to, co nás brzdí.  Čím víc obav si děláme, čím víc se dostáváme do začarovaného kruhu. Však to známe i z jiných oblastí - obavy brzdí náš mozek a paralyzují přirozené a plynulé myšlení.

Když se vám příště stane, že vás zastaví cizinec na ulici, nebo se vás kolega cizinec zeptá, a vy se budete cítit ve stresu, zastavte se a zeptejte se: proč? Proč mě to tolik stresuje? Co mě tolik stresuje? Proč se bojím odpovědět? Proč se vyhýbám konverzaci?

Když identifikujeme, jaká část konverzace je pro nás nejtěžší, můžeme se na to zaměřit.

Jaké jsou časté ‚stresory‘ při konverzaci v anglickém jazyce? 

·         Někdy nám dělá problémy poslech. Mám potíže rozumět otázce?

 

·         Jindy je to strach, že partner nebude rozumět mé odpovědi?

 

Máme nacvičený poslech a relativně dobře rozumíme. Ale konverzace přesto trochu pokulhává. Protože nejen, že potřebujeme rozumět, ale také reagovat.  Mozek je tak vystaven dvojité práci – odposlouchat otázku, přeložit si jí, tedy rozumět smyslu, vymyslet odpověď a transformovat ji do angličtiny.

 

·         Jindy je to obava, že moje odpověď nebude ‚dokonale‘ správná a bezchybná.

 

·         A v některých případech je to celá konverzace. Představa konverzace v nás vyvolává stres z celého dlouhého procesu konverzace – vymyslet téma konverzace, začít konverzaci, někoho oslovit, vytvořit otázku nebo vklad do konverzace,  odposlouchat otázku, přeložit si ji do češtiny, vymyslet odpověď a převést ji do angličtiny.  

Poznali jste se v některém z těchto bodů?

 Tady je pár rad, jak na to:

-          Pokud je příčinou porozumění, pak do svého pravidelného ‚procvičování‘ jazyka vložte více poslechu – youtube, filmy, dialogy,…

 

-          Pokud se cítíme nejistí ve schopnosti reagovat, zkuste si představit, jaká jsou běžná témata, o kterých mluvíte s kamarády. Pravděpodobně zjistíte, že i s kamarády se nejčastěji bavíte na běžná témata jako: jídlo, životní styl, rodina, práce. Zkuste se tedy připravit, připravte si věty, fráze, vyhledejte si pár článků na internetu k těmto tématům a nastudujte si slovní zásobu. Určitě se při další příležitosti mluvit cizím jazykem budete cítit lépe a málo co vás zaskočí. 

 

-          Najděte si individuálního učitele, který s vámi bude mluvit pomalu a hlavně na témata, která vám jsou blízká. Postupně si tak budete zvyšovat samostatnost a hlavně sebedůvěru, že další rozhovor na ulici zvládnete bez zaváhání i s neznámým cizincem.

 

-          Nesnažte se být dokonalí. Uvolněte se, přijměte své chyby, přijměte fakt, že jste v procesu učení a studia. Každý cizinec bezpochyby spíše ocení vaší snahu mluvit jeho jazykem, než aby se usmíval nad jednoduchými větami, které zpočátku člověk tvoří. Představte si například takového Francouze. Je známo, že zrovna Francouzi neradi mluví anglicky nebo jakýmkoliv jiným jazykem. Moc rádi vás podpoří ve vašich snahách komunikace ve francouzštině. A to se netýká pouze francouzštiny, ale kteréhokoliv jiného jazyka.

 

-          Uvolněte se, nasaďte úsměv a lehkost a představujte si, že to umíte. Půjde vám to bezpochyby lépe J

 

-          Mluvte pomalu. Když budete mluvit pomalu vy, tak také váš partner podvědomě a přirozeně zpomalí. A když stále bude jeho tempo rychlé, nebojte se ho požádat, aby zpomalil. Možná budete muset s úsměvem požádat několikrát během konverzace, až jednoho dne si všimnete, že už nemusíte žádat, že jednoduše rozumíte.

 

Učení se cizímu jazyku je proces a ‚konverzace‘ je jednou z důležitých součástí celého procesu, pro někoho je také jedním ze složitých prvků, zároveň však nezbytným. Učíme se především právě proto, abychom se domluvili. Zkuste odbourat své bloky a s úsměvem se pusťte do komunikace v cizím jazyce. Úsměv vám to bezpochyby ulehčí J