Udělala jsem krátké shrnutí nejdůležitějšího v češtině:
Švédští vědci prováděli průzkum, aby zjistili, co se děje v mozku,
když se člověk učí cizí jazyk.
Výsledkem je zjištění, že když se učíme cizímu
jazyku, dochází k významnému vlivu na mozek adochází k jeho zvětšení. Vědci porovnávali, co se v mozku děje při
studiu cizích jazyků a při studiu ostatních vědních oborů. Výsledkem je, že u
první skupiny došlo k patrnému zvětšení určitých částí mozku, zatímco u
druhé skupiny, která se učí ostatní obory, zůstaly všechny části mozku
nezměněné.
Není ještě zcela prokázané, co se v mozku stane
v dlouhém měřítkupřiintenzivním studiu cizího jazyka po dobu tří
měsíců, nicméně samotný růst mozkových struktur je slibný.
Dalším důležitým
výsledkem je skutečnost, že také dospělí se mohou učit cizímu jazyku podobně
jako děti, tedy plným ponořením sedo
jazyka. Navíc u dospělých je možné pracovat s cíleně a přesně vybraným
obsahem pro každého jednotlivce.
A v neposlední řadě lidé, kteří se učí
cizím jazykůmmají lepší paměť, jsou
flexibilnější a kreativnější. Kanadská studie vedle toho poukazuje na fakt, že
lidé mluvící více jazyky postihuje méně demence a Alzheimerova choroba než
lidi, kteří ovládají pouze svůj mateřský jazyk.
Inspiraci hledám různě, nejen v
jazykových učebnicích, ale inspiruji se vším, co mě v italské kultuře zajímá.
To je pro mě důležitou součástí studia italštiny. Protože když chci
pochopit italštinu, musím pochopit také její kulturu a samozřejmě také její kuchyni.
S italskou stravou nemám vůbec žádný problém, naopak. Je to
příjemné zpestření i do nynějška preferované makrobiotiky. Jsem
zvědavá, až se jednou pustím do dalšího jazyka, jako že v mé mysli se
objevuje ruština jako jeden z dalších jazyků, tak jak budu vařit
boršče :-)
Takže toto je můj víkendový pokus :-)
Kamarádka ohodnotila mé dílo jako ‚impresionistické‘ dílo. To sice nebyl
úmysl, ale estetická stránka je stejně důležitá jako chuť, takže … pochutnejte
si očima na ‚impresionistickém díle‘ a kdo z vás bude chtít vyzkoušet i
chuť, recept je přiložen pod obrázkem, v italštině, i v češtině J
Brzy se můžete těšit na nějaký 'pravý' italský recept J
PASTA ITALIANA CON
BARBIETOLA ROSSA E LA CAROTA
Questo é una ricetta deliziosa e anché una ispirazione per
cucinare senza la carne. Non é proprio una ricetta d´Italia, soltanto una
vegana e Ceca versione della pasta Italiana.Ma sono sicura che anche per gli italiani sarrebbe una pasta deliziosa
:-)
Far soffriggere leggermente con la cipolla. Taglia la carota
e la barbabietola rossa in pezzi della medio taglia. Poi metti la carota e la
barbabietolainsieme con la cipolla,
metti un po´ d´acqua, circa un bicchiere,un po di sale e lasci cucinare per 20 minuti. L´aqua non deve asciugare
completamente perché vogliamo fare un sugo dalla verdura.
Dopo 20 minuti, metti dalla cucina, la verdura deve essere
frullarata. La verdura non é completamente morbida, perché non risuciamo a
frullare la verdura completamente, piccolli pezzi rimangono, ma non fa niente,
il sugo e buono anche con piccolli pezzi. Normalmentenon uso spezie, soltanto spezie verde, come
basilico. Per questa pasta ho usato basilico fresco e un po di umeocet, che é
un mezzo macrobiotico che ha un sapore salto.
Ho usato una pasta bianca, volevo che la mia pasta si
assomiglia alla pasta d´Italia molto piú :-) normalmente uso la pasta cereale.
Perché volevo aggiungere anche alcune proteine, ho
soffriggeto sedano rapa in pezzi piccolli con 'tempeh', che é un tipo
fermentato di soya. Possiamo usare anche tofu.
Per la insalata, ho tagliato lattuga, pomodori,
peperone.Ho lasciato la verdura con un
po´di sale per mezzo ora sotto il piatto. Perché questo fa la struttura della
verde a pezzi e il sugoviene dalla
verdura. Questa procedura serve ad allentare enzyma. Poi ho aggiunto olio di
oliva, il sugo del limone e i fiori di 'lichořeřišnice'. Questa erba aiuta con
problemi con una tosse, eczema e ha anche effetto antibiotik, aumenta la
immunitá.
Quando insegnavo all scuola
matterna, i bambini amavano i fiori nel mio piatto molto.
__________________________________________
český překlad:
Těstoviny s mrkví a červenou řepou
Toto je výborný recept a zároveň inspirace, ja vařit bez masa. Není to
zrovna italský recept, je to pouze veganská verze po ‚českém způsobu‘. Ale jsem
si jistá, že i pro Italy by to byla ‚pasta‘, která by je oslovila.
Lehce osmahneme cibulku. Nakrájejte mrkev a červenou řepu na
středně velké kousky. Potom přidejte mrkev a čerenou řepu k cibulce.
Přidejte trochu vody, přibližně malou skleničku, špetku soli a nechte vařit 20
min. Voda by se neměla zcela vyvařit, abychom ze zeleniny mohli udělat omáčku.
Po 20 minutách stáhněte hrnec z plotky a zeleninu
rozmixujte. Zelenina není zcela měkká, proto se nám nepodaří rozmixovat
zeleninu zcela, zůstanou malé kousky, ale nic se neděje, omáčka je dobrá i s malými
kousky zeleniny. Většinou nepoužívám koření, pouze zelené koření, jako na
příklad bazalku. Na tuto omáčku jsem použila čerstvou bazalku, trochu ‚umeocta‘,
což je makrobiotický prostředek, dochucovadlo, které má slanou chuť.
Použila jsem ‚bílé‘ těstoviny, chtěla jsem, aby se moje ‚pasta‘,
co nejvíce podobala italským těstovinám. Obvykle používám celozrnné těstoviny.
Protože jsem chtěla přidat také bílkoviny, lehce jsem
osmahla malé kousky celeru a tempehu, což je druh fermentované sóji. Můžeme
použít také tofu.
Na salát jsem nakrájela ledový salát, rajčata, papriku. Zatěžkala
jsem zeleninu na 30 minut talířem. Tento postup rozmělní strukturu zeleniny a
zelenina fermentuje a pustí lehce šťávu. Pak jsem přidala olivový olej, trochu
citrónové šťávy a květy lichořeřišnice. Tato bylinka pomáhá při nachlazení,
rýmě, ekzémům a má lehce antibiotické účinky a posiluje imunitu.
Když jsem učívala v mateřské školce děti milovaly
kvítka na mém talíři J
Asi bych to nazvala spíš 'Víkend s italštinou' nebo 'hledání nové motivace'
V posledních dnech jsem procházela krizí…
…. nechtělo se mi
vůbec nic
…..stála jsem na místě a strašně mě to štvalo, zároveň jsem
nevěděla, jak to změnit
… měla jsem pocit přehlcenostia jednotvárnosti
…byla jsem
unavenámoje mysl kmitala o sto šest a
tak jsem potřebovala pauzu, abych se pak zase mohla lépe soustředit.
Ne nadarmo se říká, že půlka bývá kritická. Ze začátku jsem
čerpala z motivace a také z vůle. Ale v určitém bodě už vůle
nestačí, protože se unaví. A jestli dokážeme jít dál, záleží na tom, jak silná
je naše motivace. Mnoho lidí si myslí, že vůle je nedůležitější. Taky jsem si
to dlouho myslela, ale vůle nás nedokáže nést, když se unaví mysl a tělo.
Potřebujeme silnou motivaci, která nás ponese
dál a přenese přes každou krizi, protože ty přirozeně přicházejí.
Potřebovala jsem změnu, něco na chvilku jinak, co by mě
vytrhlo ze stereotypu.A tak jsem se
rozhodla, že víkend strávím jinak, abych si odpočinula, přišla na jiné myšlenky
a zároveň abych nevypadla z toku italštiny.
Na internetu jsem
našla výzvu:
cizí jazyk za 24 hodin.
Pravda, nevěřím, že
je možné se naučit jazyk za 24 hodin, takové zázračné metody ještě neexistují,
alespoň v naší realitě neJ Ale přesto mě na té
výzvě něco zaujalo. A tak jsem si řekla, že to vyzkouším jako žebřík ze své
‚krize‘, tedy udělám si víkend s italštinou. Chtěla jsem najít příjemnou
cestu z každodenní rutiny a zase ten proces učení pojmout jinak.
·Poslouchala jsem italské písničky
·Dívala se na můj oblíbený seriál o Giorgie,ilustrovaná pohádka pro dospělé
·Uvařila jsem si italskou ‚pastu‘,těstoviny po česku a makrobioticku a recept
jsem si přeložila cvičně do italštiny J
v příštím příspěvku se o recept ráda podělím
·Udělala jsem si večer s italským filmem a
podívala se na film L´ultimo tango a Parigi“ a napsala jsem si k tomu
krátkou úvahu jako malý úkol, samozřejmě v italštině J
·Taky jsem navštívila knihkupectví a koupila si
knihu v italštině, jako motivaci. Výběr italských knih v Praze není
velký a tak jsem nakonec vybrala Pabla Coelhelo. Mám jeho knížky ráda a i
jazyk, který používá mi je blízký. Ehm… dobrá motivace – přečíst si ji
v originále J
·Nezapomněla jsem taky na odpočinek, pohyb,
sport, přírodu a kamarády J
·Celý víkend jsem zakončilatréninkem acroyogy … a víte co? Po tréningu
jsem nemohli najít žádnou kavárnu, tak jsme skončili v pizzerii a celý
víkend zakončili společnou pizzou.Což
pro mé stále ještě na makrobiotiku orientované myšlení byla výzva. Ale ohromně jsem si pochutnala, večer jsem si
užila a začala se těšit na svůj výlet do Itálie, samozřejmě nejen na pizzu J
Já jsem si pro ten víkend dala volno od studování, studovala
jsem ‚jinak‘, ladila se jinak na italský jazyk. Víceméně toto je moje hlavní
linka studia, nicméně víkend byl v tomto směru intenzivnější.
Užila jsem
si ho, bavila se dobřea hlavně
odpočívala jsem. A hurá, vrátila se mi chuť studovat dál :-)
A toto je můj víkendový úkol z italštiny:
L´ultimo tango a Parigi
É un alto film, ma
penso che ha sempre qualcosa di dire anche in questigiorni.Il sesso non é ‚tabu‘ come potevo essere in nel periodo quando il film é
originato, e in questo rispetto non é un sopredente film di piú. Ma secondo me
il motivo é sempre rilevante: lui e lei
si incontrano e passano insieme il i momenti segreti.Non conoscono i suoi nomi, non conoscono le
storie delle sue vitá. . Lei é sposata, lui aveva una moglie, che si é
suicidata. Eppure una relazione si svolge del loro incontro, una relazione
intima, una relazione che influenza le loro vita.
Il fine mi ha
sorpresso. L´ultima fraze mi suonavalungo in mia mente: ‚Era soltanto un sconosciuto‘.
É un amore piu libera quando
non conosciamo il nome del´altro? É un´amore piu libera quando non abbiamonessune attesidel´altro e quando non conosciamo la sua
storia di vita? Veramente non abbiamo nessune attesi? Implica forse che l´amore
libera é quella senza responsabilitá?
Penso che é molto
difficile dire o descrivere che cosé amore libero. Molti uomini la desiderano
ma non sappiano come vivere l´amore libero. In ogni caso penso che una vera
amore é quella cheportaanche responsabilitá.
PŘEKLAD:
Je to starý film, ale myslím,
že má stále co říct i v dnešních dnech. Sex není ‚tabu‘ jako nejspíš byl
v období, kdy tento film vzniknul. V tomto ohledu již není
překvapující. Ale myšlenka je podle mě stále relevantní: On a ona se potkají a
tráví spolu čas v tajnosti. Neznají svá jména, neznají příběhy svého
života. Ona je vdaná, on měl manželku, která spáchala sebevraždu. Přesto se
mezi nimi odehrává příběh, intimní vztah, který ovlivní celé jejich životy.
Konec filmu mě velmi
překvapil ajeho poslední věta mi dlouho
zněla v mysli: Vždyť jsem ho vlastně vůbec neznala.‘
Je láska svobodnější,
když neznáme jméno toho druhého? Je láska svobodnější, když nemáme žádná
očekávání od toho druhého a neznáme jeho životní příběh? A skutečně nemáme
žádné očekávání? Znamená to snad, že svobodná láska je ta, která je bez
zodpovědnosti?
Myslím, že je velmi
těžké říct nebo popsat, co je to svobodná láska. Mnoho lidí po ní touží, ale
neví, jak jí žít. V každém případě si myslím, že ta pravá láska je láska,
která sebou nese také zodpovědnost.
Ještě navazuji na přechozí krátký vklad o gramatice
Narazila jsem na zajímavý článek o tom, jak náš rodný jazyk předurčuje třeba to, jak nahlížíme na budoucnost a podle toho také, jak umíme spořit.
Krátké shrnutí:
V jednom z ohledů se jazyky lišív tom, jak vyjadřují budoucnost – v první skupině jazyků se
nerozlišuje, co se děje právě teď a co
se bude odehrávat. V druhé skupině jazyků je velmi dobře patrné, co se
odehrává teď a co se bude odehrávat.
Jak tato oddělenost či neoddělenost současnosti a budoucnosti ovlivňuje náš
pohled na budoucnost a náš sklon k šetření peněz, spoření a plánování do
budoucna? A do které skupiny patří čeština? Odpověď naleznete v článku.
Až se budete rozhodovat, který další jazyk se budete učit, můžete třeba
zohlednit i tento fakt J
Když jsem jela v červenci do Itálie, tak jsem znala
úplné základy, co jsem si ještě pamatovala ze školy. Moc toho nebylo. Bylo to
pár důležitých frází jako:
'Mi chiama Olga‘ – jmenuji se Olga
‚Non parlo italiano, ho dimenticato tutto‘ – Nemluvím
italsky,všechno jsem zapomněla.
Dvě základní fráze, které jsem si pamatovala, opravdu nebyly
dostatečné na plynulou konverzaci J.
Na druhou stranu, přece jenom jsem našla něco pozitivního - druhá věta byla v minulém čase. Proč
dobrá? Protože v sobě skrývá strukturu minulého času … tedy vím, jak se
tvoří minulý čas J
Minulý, přítomný,
budoucí čas … a víc nepotřebujete. Alespoň pro začátek .
Když máte v hlavě strukturu větyv daném gramatickém jevu,zapamatujete si to mnohem líp než kdybyste
drilovali gramatiku zvlášť. A kdyžpak
na pár dní vycestujete, nestačíte se divit, jak začnetechytat detaily jazyka.Nejenom strukturu minulého času, ale také
formu sloves, obzvlášť pak nepravidelných sloves, které tvoří minulý čas nepravidelně.
Uslyšíte to jednou, dvakrát, možná vás občas někdo opraví a v hlavě to
zůstane kvalitněji než kdybyste to nastudovali z učebnice gramatiky.
Neříkám, že to jde bez nastudování gramatiky. Když si
nastudujete gramatiku v pořadí, v jakém k vám přichází, tak vám
to ulehčí postup. Nemusíte nad tím strávit hodiny a hodiny, alevědět základní pravidla, ostatní k vám
přijde POZORNÝM ČTENÍ, POZORNÝMPOSLOUCHÁNÍM a samozřejmě také PRAVIDELNÝM MLUVENÍM.
Uvidíte, že když budete pozorně číst, mluvit a poslouchat,
sami se začnete ptát. Protože jakmile se vaše mysl dobře seznámí se základními
časy, přirozeně si začnete všímat dalších struktur, které jste do té doby
přehlíželi nebo vůbec neslyšeli.
Co to znamená v pořadí, ve kterém k vám přichází: se
třemi základními časy si bohatě pro začátek vystačíte: minulý, přítomný,
budoucí. To byla moje základní znalost, když jsem odjela do Itálie. Samozřejmě
jsem nastudovala základní fráze, abych se domluvila v restauracích, na
nádraží, na letišti, v obchodech. Asi 14 dní před odjezdem jsem se snažila
pojmout to, co jsem pro první kontakt s Itálií považovala za
nejdůležitější. To vše naprosto neprocvičené. Po třech týdnech jsem byla schopná vést
konverzaci bez potřeby přeskakovat do angličtiny. Pro začátek mě to hodně povzbudilo. I když o kvalitě
samozřejmě nemůže být v této fázi řeč JPomalost, zasekávání se, chyby,
jednoduché vyjadřování alias Massa Bob, hledání slov, atd.
Čím víc jsem se po návratu nořila do čtení zjednodušených
knih v italštině a jiných italských textů na internetu, začala se přede
mnou otevírat široká a barevná škála jazyka, se svou rozmanitou slovní
zásobou a zároveň i s ostatními časy, které dělají jazyk zajímavější a
hezčí.Asi se tady nezapře mé povolání
učitelky jazyků a touha jít víc do hloubky J
A tady nastala další fáze: začala jsem se ptát a hledat –
jak se vytvoří podmiňovací způsob? Jaký je rozdíl mezi passatem prossimem a
imperfektem?
Nastal čas na další rozvoj. A tak je to se vším, zvládnete první rovinu a
můžete se posunout na další, pak na další a další …stále dál a mít radost z objevování
nového. I gramatická struktura může být příjemným objevováním, když si to
chceme udělat příjemné J
VYCESTOVAT DO ZAHRANIČÍ NA ZAČÁTKU SVÉHO STUDIA NEBO POZDĚJI?
Někde jsem četla, že nedává
moc smysl jezdit do dané země v začátečnické úrovni.Lepší je nastudovat jazyk do alespoň
pokročilé úrovně a pak vycestovat, aby si pak člověk mohl osvojit to, co se
naučil. Podle mně záleží na úhlu pohledu, na jazyku, který se učíte a také na
konkrétní situaci a konkrétním člověku.
Někdo dává přednost tomu, dostat se nejdřív do určité úrovně
a pak vycestovat a zkusit to v přirozeném prostředí daného jazyka. Což
bezpochyby třeba v případě čínštiny nebo japonštiny bude určitě levnější
záležitost, než začínat svou cestu studia jazyka výletem do Číny nebo Japonska
a pak v pokročilé úrovni se tam vydat znovu a prozkoušet své znalosti a
svůj pokrok.
Také záleží na motivaci a cíli, který od cesty očekáváte.
Já jsem volila cestu do Itálie na úplném začátku.
Mým cílem nebylo
dosáhnout po několika dnech plynulého vyjadřování v italštině, takový cíl
by ani nemohl být reálný J
ZÁKLADNÍ PRAVIDLO:
DÁVEJTE SI REÁLNÉ CÍLE.
Můj záměr byl jednoduše se naladit na zvuk jazyka a dát
mozku první podněty v italštině, byl to signál pro mozek, že jsem se rozhodla a
jsem ochotná začít studovat a věnovat tomu určitý čas.Neočekávala jsem nic závratného, jen krátký
výlet jako zpestření všedního dne a naladění se na to, co mě čeká. Bylo pro mě
jako říci vědomě ANO, jdu do toho.
Proto mně ten rychlý start a i pokrok překvapil. Po pár
dnech jsem měla pocit, že mozek se začíná ladit na italštinu a i když jsem
nerozuměla zdaleka všemu, tak jsem měla pocit, že se mi italština stává
povědomější. Četla jsem si nápisy ve
výlohách, cedulích, ale i bankách, které v Praze jinak s radostí
přehlížím. Rozhodla jsem se všechno potřebné si domluvit italsky, jak se kam
dostanu, objednat kávu, jídlo, atd. Vím, nejlepší je hned od začátku si nedávat
žádné úlevy a mluvit jenom tím jazykem. Já se přiznám, že jsem si trochu úlevy
dávala. Jednak to byl přece jenom první výlet a pak nedokázala jsem vést
plynulou a dostatečně hlubokou diskusi v italštině, tak jsem si pomáhala
angličtinou. Vím, nebylo to úplně ideální, ale i tak jsem měla po třech dnech
pocit dobrého startu.
Pro někoho však může být efektivnější, když se nejdříve s jazykem
seznámí, aby nabral sebedůvěru a pak teprve vyrazí do světa. Procvičit a
prohloubit to, co se naučil. Záleží třeba na tom, jestli jste víc introvertní
nebo extrovertní. Pro někoho může být cesta do země, jejíž jazyk se chcete učit
na začátku naopak demotivující, pro někoho naopak ‚nakopávající‘. Sami
popřemýšlejte, co vám je bližší, aby vás to neodradilo hned na začátku.
Já mám ráda dobrodružstvía ráda se pouštím do neznámých vod. To platí o životě, ale paradoxně do
hloubi skutečného moře bych se pustila pouze s velkými obavami JDotyk italštiny hned na začátku byl pro
mě naopak velmi motivující. Tři plné dny
v Itálii a po třech týdnech návštěva italského kamaráda v Praze.
Výsledky za 3 týdny
můžete vidět na videu v předchozím příspěvku, který jsme nahráli s Claudiem
při jeho návštěvě v Praze. Pamatuji
si, jak byl Claudio překvapený, když jsem ho po třech týdnech vyzvedávala na
letišti v Praze, že jsme schopni vést plynulou konverzaci. Byl to pro mě
raketový start, který mi na chvilku dodal optimismus, protože jsem viděla
výsledky. Byla jsem schopná mluvit a
vyjádřit vše, co jsem chtěla, občas se zaváháním, občas jsem lovila slovíčka a
opisovala ze široka, abych byla pochopena, chyby v gramatice za tak
krátkou dobu jsou přirozené.
Ale pak přišla únava, pochybnosti a zásek. Měsíc intenzivního
učení, to jde ještě zvládnout silou vůle. Po měsíci jsem ale byla unavená a měla
jsem pocit, že se dál nehýbu a taky, zcela upřímně, že se mi nechce J Jak jsem si s tím
poradila se dozvíte v příštích částech J
Jak neztrácet
motivaci? Jak se však naučit gramatiku bez drilování?
To vše a spoustu dalších odpovědí najdete
v příspěvcích, které budou následovat. Najdete zde různé články a zamyšlení
a sdílení mé cesty, která může být zajímavým přínosem a inspirací pro všechny,
doufám,že nejen po stránce učení se
cizímu jazyku J
Mým mottem je HRA.
Učit se a posouvat se a přitom s HRÁT.
A abyste si mohli hrát, musíte vědět, jak a jaké metody používat,aby vás to dostalo tam, kam potřebujete a
chcete.
pondělí 15. září 2014
Krátké představení projektu 'Italsky za 3 měsíce', pokus v italštině
Příště se určitě dozvíte v italštině něco víc a doufám, že také bez chyb :-)
Překlad:
Ciao,
Chtěla bych představit tento projekt ‚naučit se italsky za 3
měsíce‘. Začala jsem studovat italštinu před měsícem, chci studovat každý den a
chtěla bych být schopná mluvit italsky za 4 měsíce na všechna témata.
Sledujte další vývoj a inspirujte se přístupem a metodami
čtvrtek 11. září 2014
PO TŘECH TÝDNECH
Rozhovor v italštině po 3 týdnech:
Dozvíte se, jestli jsem od návštěvy v Itálii udělala nějaký pokrok a dozvíte se také, co se Claudiovi líbilo v Praze. Byl v Praze poprvé
Italský přepis:
Olga:
'Ciao, sono Olga e questo è Claudio, il mio amico, io l´ho
incontrato in Italia tre settimane fa. E oggi Claudio è a Praga e io
volevo domandare a Claudio, se è possibile di comparare, quando io
ero in Italia per la prima volta, se lui può comparare il mio
progresso durante queste tre settimane, se è un progresso
naturalmente.
Claudio:
'Si, allora, sicuramente è un progresso. Allora, devo dire che,
quando sei venuta in Italia, sapevi qualche parola in italiano,
qualche piccola frase, soltanto qualche piccola frase. Adesso invece
mi ACCORGO che possiamo parlare di tutto. Quindi di qualsiasi
argomento, tu riesci a capire quello che dico io, e riesci a spiegare
quello che vuoi dire. Certo, a volte diciamo ci sono delle parole
sbagliate, qualche parole che ti manca, sopprattutto parole
difficili, qualche errore di grammatica, però veramente per essere
tre settimane è sorprendente per me. Possiamo parlare di tutto,
delle nostre esperienze, della nostra vita, anche di argomenti
difficili, filosofia e altre cose. Vedo che possiamo farlo.
Sicuramente un grande progresso per il breve tempo di tre settimane.
Olga:
'ma penso che ci sono errori e anche mi mancano le parole.'
Claudio:
Si, ci sono errori, e mancano le parole. Chiaramente il
vocabolario della lingua è grandissimo, per cui è chiaro, si deve
imparare sempre parole nuove, più precise, però comunque, si riesce
a comunicare e parlare.
Olga: perfetto
Claudio:brava, complimenti.
Olga: E poi voglio anche domandare, perché questa è la prima
volta per te in Praga, puoi dire se c´è qualcosa che ti ha sorpreso
e che ti è piaciuta e che è differente dall’ Italia?
Claudio:
Differente dall’ Italia, sì, certo, allora a parte la bellezza
di Praga che è una bella città. Comunque, ho notato una differenza
per esempio nel caos, perché le città italiane sono piu caotiche,
c´è molto traffico, di auto, invece Praga è tranquilla, una città
vivibile , con molti spazi verdi, molti parchi e anche la periferia è
molto bella, perché ci sono dei boschi, si puó fare le passeggiate,
non c´e inquinamento, invece le cittá italiane, insomma, nelle
periferie c´è molto cemento, asfalto, strade, non sono molto belle.
Questo mi è piaciuto molto.
E poi devo dire che i cechi sono molto amanti dei boschi, della
natura, quasi tutti hanno un cottage dove andare nel tempo libero. E
questo non succede in Italia. E questo amore per i boschi, anche
passeggiare nei boschi, e anche dormire, come abbiamo fatto anche
noi, che è stata una bella esperienza, questo non è così comune in
Italia. E’ una cosa molto carina, molto bella.
Olga: forse questa tua visita non è tipica per i turisti
Claudio:
Si, infatti, io ho visto nel centro di Praga molti turisti, che
seguono i soliti percorsi, io fortunatamente ho visto un po’ altre
cose, ho parlato con persone del posto, quindi una bella esperienza
Olga:
perfetto. Molte grazie anche per il tuo aiuto, perché mi aiuta
molto di parlare con te sull´Italia, sulle esperienze, sulla vita,
su tutto
Olga:
forse questa tua visita non e tipica per I turisti
Claudi:
Si,
in fatti, io ho visto centro di Praga con molti turisti, che segonno
I soliti percorsi, io fortunatemente ho visto un po altre cose, ho
parlato con persone …. quindi, una bella esperienza
Olga:
perfetto.
Molte grazie anche per tuo aiuto, perche mi aiuta molto di parlare
con te sull´Italia, sulle esperienze, sulla vita, sull tutto
A také český překlad:
Olga:
'Ahoj, jsem Olga a toto je Claudio, je to můj kamarád, kterého
jsem potkala v Itálii před třemi týdny. A dneska je Claudio v
Praze. Chtěla jsem Claudia poprosit, zda je možné, aby porovnal,
když jsem byla v Itálii poprvé, tedy jestli Claudio může
porovnat můj pokrok za tyto tři týdny. Tedy, jestli je nějaký
pokrok
Claudio:
'Určitě
je pokrok. Chtěl bych říct, že když jsi byla v Itálii, znala
jsi pár slov v italštině a krátké fráze, jenom pár základních
frází. Naproti tomu nyní mohu říci, že můžeme mluvit o všem,
tedy o jakémkoliv tématu, zvládáš pochopit vše, co říkám já,
a umíš vysvětlit vše, co chceš říci ty. Určitě jsou slova,
které řekneš s chybou nebo ti občas chybí nějaké slovíčko,
především těžší slovíčka, občas se objeví gramatická
chyba, ale upřímně, tvůj pokrok za tři týdny je překvapující.
Můžeme mluvit o všem, o našich zkušenostech, o životě, ale
také o těžkých tématech, jako třeba filosofie a jiná témata.
Vidím, že to jednoduše jde. Určitě je to velký pokrok za tak
krátkou dobu pouhých tří týdnů.
Olga:
'Děkuji. Určitě je ale stále ještě hodně slov, která mi
chybí.'
Claudio:
'To je samozřejmé, protože slovní zásoba každého jazyka je
ohromná a je jasné, že člověk se musí neustále učit nová
slovíčka. Přesto jsi dokázala naučit se mluvit a komunikovat.
Olga:
'perfektní'
Claudio:
Brava, complimenti
Olga:
'Také jsem se tě chtěla zeptat. Toto je tvoje první návštěva
Prahy. Je něco, co tě překvapilo nebo co se ti opravdu líbilo?
Něco, co je rozdílné od Itálie.
Claudio:
Částečně
je to určitě samotná Praha, která je krásným městem, nicméně
všimnul jsem si třeba rozdílu ve zmatku, chaosu. V italským
městech je hodně chaosu, všude je hodně aut a provozu. Naproti
tomu Praha je klidné město, živé město, kde je hodně zelených
míst a parků, také periférie Prahy je hezká, jsou tam lesy, kde
si můžete udělat hezkou procházku. Není tam znečištěný
vzduch. Naproti tomu na Italských periferiích je hodně asfaltu,
cementu a silnic. Nejsou tak hezká. To se mi moc líbilo.
A
potom také chci říct, že Češi jsou milovníci lesů a přírody.
Skoro všichni mají víkendové chaty, kam jezdí ve volném čase.
Toto v Itálii není obvyklé. Tato láska pro lesy, procházky v
lese a třeba také přespání v lese, jako jsme byli spolu, což
pro mě byl moc hezký zážitek. To v Itálii není tak běžné. Je
to vlastně něco, co je moc milý.
Olga:
'Tvoje návštěva v Praze není určitě typickou turistickou
návštěvou.
Claudio:
'Určitě. Viděl jsem v centru Prahy mnoho turistů, kteří chodili
po obvyklých místech, ale já jsem měl štěstí, že jsem mohl
zažít také něco jiného, mluvit s lidmi, kteří odtud pochází.
Určitě je to pro mě moc hezký zážitek.
Olga:
'Skvělý. Moc děkuju, děkuju také za tvou pomoc, hodně mi pomáhá
si s tebou povídat o Itálii, o zkušenostech, o životě … a o
všem.'
úterý 9. září 2014
Česko-italský týden v Praze
Co to je couchsurfing
Couchsurfing vám umožní cestovat a setkávat se s lidmi po celém světě. Když se to povede, tak přes couchsurfing můžete najít příjemné ubytování kdekoliv na světě u člověka nebo rodiny, která se ráda setkává s cizinci. Je to levný způsob ubytování a především je to způsob, jak komunikovat v cizím jazyce a poznat prostředí jiné země a její kultury trochu jinak.
Jednou nabídne ubytování někdo vám, jindy zase vy někomu jinému, nebo někoho provedete po Praze, ukážete turistická místa, kam mnoho turistů nezajde. Dá vám to možnost 'mluvit' v cizím jazyce a poznávat nové lidi. A někdy se povede, že vám někdo nabídne ubytování na pár dní a vy mu to můžete oplatit a postarat se o něj v Praze.
Já měla velmi brzy možnost oplatit svému hostiteli čas, který mi věnoval v Cecine :-)
Claudio v Praze: srpen 2014
Chtěla jsem mu představit Prahu jinak - samozřejmě centrum města, to musí být, bez toho není návštěva Prahy úplná, ale prošel si také periferie Prahy, Stromovku, strávil noc v lese a zažil křtiny a také opékání klobás na chatičce na Sázavě.
A jak jinak, komunikace probíhala v italštině.
Příště vás čeká video - dozvíte se, jak se Claudiovi líbilo v Praze a jak pokročila moje italština za tři týdny od mé návštěvy v Itálii a od prvního videa s Guidem?
Inspirace: www.couchsurfing.com
neděle 7. září 2014
Zahájení 'projektu' - první výlet do Itálie
Florencie nebo Cecina?
Měla jsem 3 dny, původní plán - Florencie.
Mám ráda flexibilitu a spontánnost, takže nakonec během dvou hodin bylo všechno jinak - jízdenky do Florencie na měsíc dopředu vyprodané. Po chvíli hledání jsem našla volný let do Pisy. Rozhodla jsem se, že vyzkouším 'couchsurfing', abych se trochu víc přiblížíla italské kultuře. Do další hodiny jsem měla nabídku na pár dní v městečku Cecina a za dva dny jsem letěla.
Cecina je asi hodinu cesty vlakem od Pisy, je to pobřežní město, o kterém jsem nikdy před tím neslyšela. Našla jsem si k tomu pár informací a rozhodla se vyrazit na pár dní za italštinou a za mořem do Toskánska.
Kupodivu jsem se se svou italštinou dostala až do městečka Cecina bez problémů. První nepatrný problém nastal, když jsem čekala na nádraží a spletla slovo 'albergo' (hotel) a 'albero' (strom) a odeslala zprávu: 'aspetto sotto albergo' - čekám pod hotelem. Takže můj průvodce mě čekal u hotelu a já mezitím čekala pod stromem. Málem si odvedl jinou slečnu, ale nakonec jsme se našli a já poznala galantního italského muže, který mi dělal úžasného průvodce po celé 3 dny.
Cecina je malé městečko, kde se zdánlivě nic neděje. Ale pro cizince, který se tam na chvíli ponoří do zdejšího poklidného života, je tam spoustu malých zajímavých věcí na pozorování, samozřejmě už jen samotné naslouchání italštině je dobrou školou. Mě dokonce i bavilo číst si informace na bankách o lákavých půjčkách a hypotékách :-)
Kolem moře jsou rozsáhlé borovickové lesy a když nejste líní a trochu popojdete, tak i turistickému ruchu můžete velmi dobře utéci. Navštívili jsme Pisu, také malebné městečko Lucca a vyšplhali na vrcholky kopců s rozhledem na moře a Pisu, projeli se na kole po městě, kolem říčky Ceciny a rybářských zákoutí, ale také borovicovým lesem při pobřeží. Byli jsme na italské barbecue party ve veliké zahradě, která se spíš podobala olivovníkovému sadu. Tam moje italština trpěla - nerozuměla jsem skoro nic :-( Ani sklenička domácí sangrie mi nepomohla, ani se rozmluvit, ani rozumět :-)
Výlet jsem si moc užila a nastartovala tak svůj studijní proces. Pochopila, že sice se dokážu zeptat na cestu, ale abych se opravdu domluvila mi ještě hodně chybí :-)
DOPORUČENÍ:
pokud se opravdu chcete posunout se studiem jazyka co nejrychleji, hned od začátku mluvte. Navažte kontakt s prostředím a nebojte se mluvit, i když s chybama, možná velmi váhavě, ale mluvte hned od začátku.
A pro ty, kteří rádi cestují, zkuste využít couchsurfingu. www.couchsurfing.com
Můžete se tak setkat s lidmi z různých zemí, ať už u nás v Praze nebo kdekoliv po světě. Velmi dobrý způsob, jak poznat nové lidi a mluvit v daném jazyce.
Pokračování zase v úterý: tentokrát se dozvíte o návštěvě Claudia v Praze a dozvíte se o mých pokrocích v italštině po prvním měsíci :-)
A ještě pár fotek z cesty:
můj průvodce Claudio
Pisa
vrcholky nad Pisou
městečko Lucca
řeka Cecina
čtvrtek 4. září 2014
Najděte si způsob studia, který vás baví:
Dneska jsem si ve volném čase mezi jednotlivými výukami vzala do ruky italskou knihu a začetla se do zjednodušeného italského příběhu. Zaškrtávám si neznámá slovíčka, listuju v knize a ve slovníku. To mě baví :-)
V autě jsem si pak pustila pár songů od Bocelliho a chvíli se zaposlouchala do italských rozhovorů. Prožila jsem si pocit, že mi ten jazyk začíná být blízký. Jako kdyby se ztratila křeč a začalo to přirozeně plynout.
Samozřejmě, že někdy mám taky pocit, že mě to nebaví, že se mi nechce ... ale čím víc vkládám takové maličkosti do všedního dne, které mě baví a které mi italštinu přiblíží a vtáhnou mě do jejího světa, tím víc se mi dostává do vědomí a tím se mi ten jazyk také stává bližší.
TO JE ONO! To je ten pocit, o který jde :-)
NAJDĚTE SI TEDY ZPŮSOB, KTERÝ VÁS BAVÍ.
NECHTE SE POHLTIT JAZYKEM, KTERÝ SE CHCETE UČIT A NECHTE HO K SOBĚ PROUDIT RŮZNÝMI ZPŮSOBY.
UDĚLEJTE SI Z UČENÍ HRU :-)
úterý 2. září 2014
Tak takhle to vypadalo na začátku. Toto jsou moje první pokusy o italštinu.
Učila jsem se základy před patnácti lety na VŠE a pak jsem si udělala krátké čtrnáctidenní samostudium před jarním výletem do Říma. Vlastně na nejdůležitější domluvení to asi stačí, objednat si kávu nebo si něco koupit. Ale mně to nestačí :-)
první italský rozhovor s Guidem najdete tady:
A ještě krátké pokračování o Florencii:
Původně to byla Florencie můj první výletní cíl. Ale vše bylo jinak během dvou hodin. Proč to bylo nakonec městečko Cecina a další dobrodružství a informace se dozvíte zase příště.
Pokud byste se chtěli dozvědět, o čem to vlastně mluvíme, tak zde najdete české texty:
První italský rozhovor s Guidem
Tedy,
nyní si uděláme takové malé povídání nejen o Itálii, ale
také o jiných tématech.
Chtěl
bych říct, že Olga studuje italštinu a právě proto děláme
nejprve tento rozhovor, …
Guido:
'Řekni mi, proč se ti líbí právě italština a proč jí chceš
zvládnout za tři měsíce'.
Olga:
'Chtěla bych poznat Itálii a také italy, příští týden chci
jet do Florencie a strávit ve Florencii tři dny, odpočívat,
prohlédnout si město, a poslouchat italský jazyk. A když budu mít
možnost, tak také mluvit italsky a procvičovat italštinu.
Guido:
'Věděla jsi, že italský jazyk se narodil právě ve Florencii?'
Olga:
'Nevěděla jsem to.'
Guido:
'Ano, protože to byl jazyk, který používali známí básníci
třináctého a čtrnáctého století jako třeba Dante Allighieri a
jeho Božská komedie, která je napsána florentským nářečím.
Proto byl tento jazyk velmi důležitý, psaly se jím nejdůležitější
opery a tak vznikl základ, ze kterého se vytvořil později italský
jazyk.
Olga:
'Takže to znamená, že jsem si vybrala správně, když jsem se
rozhodla právě pro Florencii, na začátku svého studia
italštiny.'
Guido:
'Přesně tak, je to nejlepší volba.'
'A
co chceš vidět ve Florencii?'
Olga:
'Ještě nevím, chrámy,... a hlavně studovat italštinu.'
A ještě pár vět o Florencii:
Guido:
'Nyní, nejsem si úplně jistý, ale zdá se mi, že Florencie byla
také po určité období hlavním městem Itálie. Nepamatuji si,
jaké to bylo období. Je tam spousta hezkých věcí k vidění,
mnoho monumentů. Florencie byla také hlavním kulturním centrem
Itálie, protože v období renesance, byla Florencie zvyklá na
lékaře, žila tam lékařská rodina, která podporovala umělce,
básníky, malíře, muzikanty, proto to byla důležité centrum
italské kultury.
Olga:
'jako město umělců, má tedy Florencie mnoho muzeí?A co třeba
ateliéry? Jsou tam stále umělecké ateliéry?
Guido:
'Nevím, jak je to v současné době organizováno s ateliéry,
myslím, že jsou tam pouze muzea. Ale je tam rozhodně hodně věcí
k vidění, především staré renesanční památky.