V posledních dnech jsem procházela krizí …
…. nechtělo se mi
vůbec nic
…..stála jsem na místě a strašně mě to štvalo, zároveň jsem
nevěděla, jak to změnit
… měla jsem pocit přehlcenosti a jednotvárnosti
… byla jsem
unavená moje mysl kmitala o sto šest a
tak jsem potřebovala pauzu, abych se pak zase mohla lépe soustředit.
Ne nadarmo se říká, že půlka bývá kritická. Ze začátku jsem
čerpala z motivace a také z vůle. Ale v určitém bodě už vůle
nestačí, protože se unaví. A jestli dokážeme jít dál, záleží na tom, jak silná
je naše motivace. Mnoho lidí si myslí, že vůle je nedůležitější. Taky jsem si
to dlouho myslela, ale vůle nás nedokáže nést, když se unaví mysl a tělo.
Potřebujeme silnou motivaci, která nás ponese
dál a přenese přes každou krizi, protože ty přirozeně přicházejí.
Potřebovala jsem změnu, něco na chvilku jinak, co by mě
vytrhlo ze stereotypu. A tak jsem se
rozhodla, že víkend strávím jinak, abych si odpočinula, přišla na jiné myšlenky
a zároveň abych nevypadla z toku italštiny.
Na internetu jsem
našla výzvu:
cizí jazyk za 24 hodin.
Pravda, nevěřím, že
je možné se naučit jazyk za 24 hodin, takové zázračné metody ještě neexistují,
alespoň v naší realitě ne J Ale přesto mě na té
výzvě něco zaujalo. A tak jsem si řekla, že to vyzkouším jako žebřík ze své
‚krize‘, tedy udělám si víkend s italštinou. Chtěla jsem najít příjemnou
cestu z každodenní rutiny a zase ten proces učení pojmout jinak.
·
Poslouchala jsem italské písničky
·
Dívala se na můj oblíbený seriál o Giorgie, ilustrovaná pohádka pro dospělé
·
Uvařila jsem si italskou ‚pastu‘, těstoviny po česku a makrobioticku a recept
jsem si přeložila cvičně do italštiny J
v příštím příspěvku se o recept ráda podělím
·
Udělala jsem si večer s italským filmem a
podívala se na film L´ultimo tango a Parigi“ a napsala jsem si k tomu
krátkou úvahu jako malý úkol, samozřejmě v italštině J
·
Taky jsem navštívila knihkupectví a koupila si
knihu v italštině, jako motivaci. Výběr italských knih v Praze není
velký a tak jsem nakonec vybrala Pabla Coelhelo. Mám jeho knížky ráda a i
jazyk, který používá mi je blízký. Ehm… dobrá motivace – přečíst si ji
v originále J
·
Nezapomněla jsem taky na odpočinek, pohyb,
sport, přírodu a kamarády J
·
Celý víkend jsem zakončila tréninkem acroyogy … a víte co? Po tréningu
jsem nemohli najít žádnou kavárnu, tak jsme skončili v pizzerii a celý
víkend zakončili společnou pizzou. Což
pro mé stále ještě na makrobiotiku orientované myšlení byla výzva. Ale ohromně jsem si pochutnala, večer jsem si
užila a začala se těšit na svůj výlet do Itálie, samozřejmě nejen na pizzu J
Výzva cizí jazyk za 24 hodin na facebooku:
Já jsem si pro ten víkend dala volno od studování, studovala
jsem ‚jinak‘, ladila se jinak na italský jazyk. Víceméně toto je moje hlavní
linka studia, nicméně víkend byl v tomto směru intenzivnější.
Užila jsem
si ho, bavila se dobře a hlavně
odpočívala jsem. A hurá, vrátila se mi chuť studovat dál :-)
A toto je můj víkendový úkol z italštiny:
L´ultimo tango a Parigi
É un alto film, ma
penso che ha sempre qualcosa di dire anche in questi giorni.
Il sesso non é ‚tabu‘ come potevo essere in nel periodo quando il film é
originato, e in questo rispetto non é un sopredente film di piú. Ma secondo me
il motivo é sempre rilevante: lui e lei
si incontrano e passano insieme il i momenti segreti. Non conoscono i suoi nomi, non conoscono le
storie delle sue vitá. . Lei é sposata, lui aveva una moglie, che si é
suicidata. Eppure una relazione si svolge del loro incontro, una relazione
intima, una relazione che influenza le loro vita.
Il fine mi ha
sorpresso. L´ultima fraze mi suonava
lungo in mia mente: ‚Era soltanto un sconosciuto‘.
É un amore piu libera quando
non conosciamo il nome del´altro? É un´amore piu libera quando non abbiamo nessune attesi del´altro e quando non conosciamo la sua
storia di vita? Veramente non abbiamo nessune attesi? Implica forse che l´amore
libera é quella senza responsabilitá?
Penso che é molto
difficile dire o descrivere che cosé amore libero. Molti uomini la desiderano
ma non sappiano come vivere l´amore libero. In ogni caso penso che una vera
amore é quella che porta anche responsabilitá.
PŘEKLAD:
Je to starý film, ale myslím,
že má stále co říct i v dnešních dnech. Sex není ‚tabu‘ jako nejspíš byl
v období, kdy tento film vzniknul. V tomto ohledu již není
překvapující. Ale myšlenka je podle mě stále relevantní: On a ona se potkají a
tráví spolu čas v tajnosti. Neznají svá jména, neznají příběhy svého
života. Ona je vdaná, on měl manželku, která spáchala sebevraždu. Přesto se
mezi nimi odehrává příběh, intimní vztah, který ovlivní celé jejich životy.
Konec filmu mě velmi
překvapil a jeho poslední věta mi dlouho
zněla v mysli: Vždyť jsem ho vlastně vůbec neznala.‘
Je láska svobodnější,
když neznáme jméno toho druhého? Je láska svobodnější, když nemáme žádná
očekávání od toho druhého a neznáme jeho životní příběh? A skutečně nemáme
žádné očekávání? Znamená to snad, že svobodná láska je ta, která je bez
zodpovědnosti?
Myslím, že je velmi
těžké říct nebo popsat, co je to svobodná láska. Mnoho lidí po ní touží, ale
neví, jak jí žít. V každém případě si myslím, že ta pravá láska je láska,
která sebou nese také zodpovědnost.
Žádné komentáře:
Okomentovat