Co se děje v mozku, když se učíme cizí jazyk?

Narazila jsem na zajímavý článek, který určitě může být inspirací, proč se učit cizímu jazyku.

 

What happens in the brain when you learn a language?

http://www.theguardian.com/education/2014/sep/04/what-happens-to-the-brain-language-learning

 

Udělala jsem krátké shrnutí nejdůležitějšího v češtině:

Švédští vědci prováděli průzkum, aby zjistili, co se děje v mozku, když se člověk učí cizí jazyk.

Výsledkem je zjištění, že když se učíme cizímu jazyku, dochází k významnému vlivu na mozek a  dochází k jeho zvětšení.  Vědci porovnávali, co se v mozku děje při studiu cizích jazyků a při studiu ostatních vědních oborů. Výsledkem je, že u první skupiny došlo k patrnému zvětšení určitých částí mozku, zatímco u druhé skupiny, která se učí ostatní obory, zůstaly všechny části mozku nezměněné.

Není ještě zcela prokázané, co se v mozku stane v dlouhém měřítku  při  intenzivním studiu cizího jazyka po dobu tří měsíců, nicméně samotný růst mozkových struktur je slibný.

Dalším důležitým výsledkem je skutečnost, že také dospělí se mohou učit cizímu jazyku podobně jako děti, tedy plným ponořením se  do jazyka. Navíc u dospělých je možné pracovat s cíleně a přesně vybraným obsahem pro každého jednotlivce.

 A v neposlední řadě lidé, kteří se učí cizím jazykům  mají lepší paměť, jsou flexibilnější a kreativnější. Kanadská studie vedle toho poukazuje na fakt, že lidé mluvící více jazyky postihuje méně demence a Alzheimerova choroba než lidi, kteří ovládají pouze svůj mateřský jazyk.

Italská inspirace

 Inspiraci hledám různě, nejen v jazykových učebnicích, ale inspiruji se vším, co mě v italské kultuře zajímá. To je pro mě důležitou součástí studia italštiny. Protože když chci pochopit italštinu, musím pochopit také její kulturu a samozřejmě také její kuchyni.

 S italskou stravou nemám vůbec žádný problém, naopak. Je to příjemné zpestření i do nynějška preferované makrobiotiky.  Jsem zvědavá, až se jednou pustím do dalšího jazyka, jako že v mé mysli se objevuje ruština jako jeden z dalších jazyků, tak jak  budu vařit boršče :-)
 

 Takže toto je můj víkendový pokus :-)
 

Kamarádka ohodnotila mé dílo jako ‚impresionistické‘ dílo. To sice nebyl úmysl, ale estetická stránka je stejně důležitá jako chuť, takže … pochutnejte si očima na ‚impresionistickém díle‘ a kdo z vás bude chtít vyzkoušet i chuť, recept je přiložen pod obrázkem, v italštině, i v češtině J

Brzy se můžete těšit na nějaký 'pravý' italský recept J

 

 

 

 

 

PASTA ITALIANA CON BARBIETOLA ROSSA E LA CAROTA

Questo é una ricetta deliziosa e anché una ispirazione per cucinare senza la carne. Non é proprio una ricetta d´Italia, soltanto una vegana e Ceca versione della pasta Italiana.  Ma sono sicura che anche per gli italiani sarrebbe una pasta deliziosa :-)

Far soffriggere leggermente con la cipolla. Taglia la carota e la barbabietola rossa in pezzi della medio taglia. Poi metti la carota e la barbabietola  insieme con la cipolla, metti un po´ d´acqua, circa un bicchiere,  un po di sale e lasci cucinare per 20 minuti. L´aqua non deve asciugare completamente perché vogliamo fare un sugo dalla verdura.

Dopo 20 minuti, metti dalla cucina, la verdura deve essere frullarata. La verdura non é completamente morbida, perché non risuciamo a frullare la verdura completamente, piccolli pezzi rimangono, ma non fa niente, il sugo e buono anche con piccolli pezzi. Normalmente  non uso spezie, soltanto spezie verde, come basilico. Per questa pasta ho usato basilico fresco e un po di umeocet, che é un mezzo macrobiotico che ha un sapore salto.

Ho usato una pasta bianca, volevo che la mia pasta si assomiglia alla pasta d´Italia molto piú :-) normalmente uso la pasta cereale. 

Perché volevo aggiungere anche alcune proteine, ho soffriggeto sedano rapa in pezzi piccolli con 'tempeh', che é un tipo fermentato di soya. Possiamo usare anche tofu.

Per la insalata, ho tagliato lattuga, pomodori, peperone.  Ho lasciato la verdura con un po´di sale per mezzo ora sotto il piatto. Perché questo fa la struttura della verde a pezzi e il sugo  viene dalla verdura. Questa procedura serve ad allentare enzyma. Poi ho aggiunto olio di oliva, il sugo del limone e i fiori di 'lichořeřišnice'. Questa erba aiuta con problemi con una tosse, eczema e ha anche effetto antibiotik, aumenta la immunitá.

 

Quando insegnavo all scuola matterna, i bambini amavano i fiori nel mio piatto molto.

 

__________________________________________

 

český překlad:

 

Těstoviny s mrkví a červenou řepou

 

Toto je výborný recept a  zároveň inspirace, ja vařit bez masa. Není to zrovna italský recept, je to pouze veganská verze po ‚českém způsobu‘. Ale jsem si jistá, že i pro Italy by to byla ‚pasta‘, která by je oslovila.

Lehce osmahneme cibulku. Nakrájejte mrkev a červenou řepu na středně velké kousky. Potom přidejte mrkev a čerenou řepu k cibulce. Přidejte trochu vody, přibližně malou skleničku, špetku soli a nechte vařit 20 min. Voda by se neměla  zcela vyvařit,  abychom ze zeleniny mohli udělat omáčku.

Po 20 minutách stáhněte hrnec z plotky a zeleninu rozmixujte. Zelenina není zcela měkká, proto se nám nepodaří rozmixovat zeleninu zcela, zůstanou malé kousky, ale nic se neděje, omáčka je dobrá i s malými kousky zeleniny. Většinou nepoužívám koření, pouze zelené koření, jako na příklad bazalku. Na tuto omáčku jsem použila čerstvou bazalku, trochu ‚umeocta‘, což je makrobiotický prostředek, dochucovadlo, které má slanou chuť.

Použila jsem ‚bílé‘ těstoviny, chtěla jsem, aby se moje ‚pasta‘, co nejvíce podobala italským těstovinám. Obvykle používám celozrnné těstoviny.

Protože jsem chtěla přidat také bílkoviny, lehce jsem osmahla malé kousky celeru a tempehu, což je druh fermentované sóji. Můžeme použít také tofu.

Na salát jsem  nakrájela ledový salát, rajčata, papriku. Zatěžkala jsem zeleninu na 30 minut talířem. Tento postup rozmělní strukturu zeleniny a zelenina fermentuje a pustí lehce šťávu. Pak jsem přidala olivový olej, trochu citrónové šťávy a květy lichořeřišnice. Tato bylinka pomáhá při nachlazení, rýmě, ekzémům a má lehce antibiotické účinky a posiluje imunitu.

Když jsem učívala v mateřské školce děti milovaly kvítka na mém talíři J

 

 

 

 

 

 

 

 

 



 

Cizí jazyk za 24 hodin

Asi bych to nazvala spíš 'Víkend s italštinou' nebo 'hledání nové motivace'

 

V posledních dnech jsem procházela krizí  …

….  nechtělo se mi vůbec nic

…..stála jsem na místě a strašně mě to štvalo, zároveň jsem nevěděla, jak to změnit

… měla jsem pocit přehlcenosti  a jednotvárnosti

…  byla jsem unavená  moje mysl kmitala o sto šest a tak jsem potřebovala pauzu, abych se pak zase mohla lépe soustředit.

Ne nadarmo se říká, že půlka bývá kritická. Ze začátku jsem čerpala z motivace a také z vůle. Ale v určitém bodě už vůle nestačí, protože se unaví. A jestli dokážeme jít dál, záleží na tom, jak silná je naše motivace. Mnoho lidí si myslí, že vůle je nedůležitější. Taky jsem si to dlouho myslela, ale vůle nás nedokáže nést, když se unaví mysl a tělo. Potřebujeme silnou motivaci, která nás  ponese dál a přenese přes každou krizi, protože ty přirozeně přicházejí.

Potřebovala jsem změnu, něco na chvilku jinak, co by mě vytrhlo ze stereotypu.  A tak jsem se rozhodla, že víkend strávím jinak, abych si odpočinula, přišla na jiné myšlenky a zároveň abych nevypadla z toku italštiny.

 Na internetu jsem našla výzvu:

cizí jazyk za 24 hodin.

 Pravda, nevěřím, že je možné se naučit jazyk za 24 hodin, takové zázračné metody ještě neexistují, alespoň v naší realitě ne  J Ale přesto mě na té výzvě něco zaujalo. A tak jsem si řekla, že to vyzkouším jako žebřík ze své ‚krize‘, tedy udělám si víkend s italštinou. Chtěla jsem najít příjemnou cestu z každodenní rutiny a zase ten proces učení pojmout jinak.

 

 

 

·         Poslouchala jsem italské písničky

·         Dívala se na můj oblíbený seriál o Giorgie,  ilustrovaná pohádka pro dospělé

·         Uvařila jsem si italskou ‚pastu‘,  těstoviny po česku a makrobioticku a recept jsem si přeložila cvičně do italštiny J v příštím příspěvku se o recept ráda podělím

·         Udělala jsem si večer s italským filmem a podívala se na film L´ultimo tango a Parigi“ a napsala jsem si k tomu krátkou úvahu jako malý úkol, samozřejmě v italštině J

·         Taky jsem navštívila knihkupectví a koupila si knihu v italštině, jako motivaci. Výběr italských knih v Praze není velký a tak jsem nakonec vybrala Pabla Coelhelo. Mám jeho knížky ráda a i jazyk, který používá mi je blízký. Ehm… dobrá motivace – přečíst si ji v originále J

·         Nezapomněla jsem taky na odpočinek, pohyb, sport, přírodu a kamarády J

·         Celý víkend jsem zakončila  tréninkem acroyogy … a víte co? Po tréningu jsem nemohli najít žádnou kavárnu, tak jsme skončili v pizzerii a celý víkend zakončili společnou pizzou.  Což pro mé stále ještě na makrobiotiku orientované myšlení byla výzva.  Ale ohromně jsem si pochutnala, večer jsem si užila a začala se těšit na svůj výlet do Itálie, samozřejmě nejen na pizzu J

 

 

 

Výzva cizí jazyk za 24 hodin na facebooku:

https://www.facebook.com/groups/690639361016236/

 Já jsem si pro ten víkend dala volno od studování, studovala jsem ‚jinak‘, ladila se jinak na italský jazyk. Víceméně toto je moje hlavní linka studia, nicméně víkend byl v tomto směru intenzivnější.

Užila jsem si ho, bavila se dobře  a hlavně odpočívala jsem. A hurá, vrátila se mi chuť studovat dál :-)

 

A toto je můj víkendový úkol z italštiny:

L´ultimo tango a Parigi

É un alto film, ma penso che ha sempre qualcosa di dire anche in questi  giorni.  Il sesso non é ‚tabu‘ come potevo essere in nel periodo quando il film é originato, e in questo rispetto non é un sopredente film di piú. Ma secondo me il motivo é sempre rilevante:  lui e lei si incontrano e passano insieme il i momenti segreti.  Non conoscono i suoi nomi, non conoscono le storie delle sue vitá. . Lei é sposata, lui aveva una moglie, che si é suicidata. Eppure una relazione si svolge del loro incontro, una relazione intima, una relazione che influenza le loro vita.

Il fine mi ha sorpresso. L´ultima fraze mi suonava  lungo in mia mente: ‚Era soltanto un sconosciuto‘.

É un amore piu libera quando non conosciamo il nome del´altro? É un´amore piu libera quando non abbiamo  nessune attesi  del´altro e quando non conosciamo la sua storia di vita? Veramente non abbiamo nessune attesi? Implica forse che l´amore libera é quella senza responsabilitá?

Penso che é molto difficile dire o descrivere che cosé amore libero. Molti uomini la desiderano ma non sappiano come vivere l´amore libero. In ogni caso penso che una vera amore é quella che  porta  anche responsabilitá.

PŘEKLAD:

Je to starý film, ale myslím, že má stále co říct i v dnešních dnech. Sex není ‚tabu‘ jako nejspíš byl v období, kdy tento film vzniknul. V tomto ohledu již není překvapující. Ale myšlenka je podle mě stále relevantní: On a ona se potkají a tráví spolu čas v tajnosti. Neznají svá jména, neznají příběhy svého života. Ona je vdaná, on měl manželku, která spáchala sebevraždu. Přesto se mezi nimi odehrává příběh, intimní vztah, který ovlivní celé jejich životy.

Konec filmu mě velmi překvapil a  jeho poslední věta mi dlouho zněla v mysli: Vždyť jsem ho vlastně vůbec neznala.‘

Je láska svobodnější, když neznáme jméno toho druhého? Je láska svobodnější, když nemáme žádná očekávání od toho druhého a neznáme jeho životní příběh? A skutečně nemáme žádné očekávání? Znamená to snad, že svobodná láska je ta, která je bez zodpovědnosti?

Myslím, že je velmi těžké říct nebo popsat, co je to svobodná láska. Mnoho lidí po ní touží, ale neví, jak jí žít. V každém případě si myslím, že ta pravá láska je láska, která sebou nese také zodpovědnost.

 

Jak gramatika jazyka, kterým mluvíme, ovlivňuje naše myšlení

 

Ještě navazuji na přechozí  krátký vklad o gramatice 

 

 

Narazila jsem na zajímavý článek o tom, jak náš rodný jazyk předurčuje třeba to, jak nahlížíme na budoucnost a podle toho také, jak umíme spořit.

 

Krátké shrnutí:

V jednom z ohledů se jazyky liší  v tom, jak vyjadřují budoucnost – v první skupině jazyků se nerozlišuje, co  se děje právě teď a co se bude odehrávat. V druhé skupině jazyků je velmi dobře patrné, co se odehrává teď a co se bude odehrávat.

Jak tato oddělenost či neoddělenost současnosti a budoucnosti ovlivňuje náš pohled na budoucnost a náš sklon k šetření peněz, spoření a plánování do budoucna? A do které skupiny patří čeština? Odpověď naleznete v článku.

Až se budete rozhodovat, který další jazyk se budete učit, můžete třeba zohlednit i tento fakt J  

 

http://technet.idnes.cz/jak-nas-ovlivnuje-matersky-jazyk-dqj-/tec_vesmir.aspx?c=A130326_142917_tec_vesmir_mla

 

 

Něco málo ke gramatice

 

Když jsem jela v červenci do Itálie, tak jsem znala úplné základy, co jsem si ještě pamatovala ze školy. Moc toho nebylo. Bylo to pár důležitých frází jako:

 'Mi chiama Olga‘ – jmenuji se Olga

‚Non parlo italiano, ho dimenticato tutto‘ – Nemluvím italsky,  všechno jsem zapomněla.

Dvě základní fráze, které jsem si pamatovala, opravdu nebyly dostatečné na plynulou konverzaci J. Na druhou stranu, přece jenom jsem našla něco pozitivního -  druhá věta byla v minulém čase. Proč dobrá? Protože v sobě skrývá strukturu minulého času … tedy vím, jak se tvoří minulý čas J

 Minulý, přítomný, budoucí čas … a víc nepotřebujete. Alespoň pro začátek .

Když máte v hlavě strukturu věty  v daném gramatickém jevu,  zapamatujete si to mnohem líp než kdybyste drilovali gramatiku zvlášť. A když  pak na pár dní vycestujete, nestačíte se divit, jak začnete  chytat detaily jazyka.  Nejenom strukturu minulého času, ale také formu sloves, obzvlášť pak nepravidelných sloves, které tvoří minulý čas nepravidelně. Uslyšíte to jednou, dvakrát, možná vás občas někdo opraví a v hlavě to zůstane kvalitněji než kdybyste to nastudovali z učebnice gramatiky.

Neříkám, že to jde bez nastudování gramatiky. Když si nastudujete gramatiku v pořadí, v jakém k vám přichází, tak vám to ulehčí postup. Nemusíte nad tím strávit hodiny a hodiny, ale  vědět základní pravidla, ostatní k vám přijde POZORNÝM ČTENÍ, POZORNÝM POSLOUCHÁNÍM a samozřejmě také PRAVIDELNÝM MLUVENÍM.

Uvidíte, že když budete pozorně číst, mluvit a poslouchat, sami se začnete ptát. Protože jakmile se vaše mysl dobře seznámí se základními časy, přirozeně si začnete všímat dalších struktur, které jste do té doby přehlíželi nebo vůbec neslyšeli.

Co to znamená v pořadí, ve kterém k vám přichází: se třemi základními časy si bohatě pro začátek vystačíte: minulý, přítomný, budoucí. To byla moje základní znalost, když jsem odjela do Itálie. Samozřejmě jsem nastudovala základní fráze, abych se domluvila v restauracích, na nádraží, na letišti, v obchodech. Asi 14 dní před odjezdem jsem se snažila pojmout to, co jsem pro první kontakt s Itálií považovala za nejdůležitější. To vše naprosto neprocvičené.  Po třech týdnech jsem byla schopná vést konverzaci bez potřeby přeskakovat do angličtiny. Pro začátek  mě to hodně povzbudilo. I když o kvalitě samozřejmě nemůže být v této fázi řeč J  Pomalost, zasekávání se, chyby, jednoduché vyjadřování alias Massa Bob,  hledání slov, atd.

Čím víc jsem se po návratu nořila do čtení zjednodušených knih v italštině a jiných italských textů na internetu, začala se přede mnou otevírat široká a barevná škála jazyka, se svou  rozmanitou slovní zásobou a zároveň i s ostatními časy, které dělají jazyk zajímavější a hezčí.  Asi se tady nezapře mé povolání učitelky jazyků a touha jít víc do hloubky J

A tady nastala další fáze: začala jsem se ptát a hledat – jak se vytvoří podmiňovací způsob? Jaký je rozdíl mezi passatem prossimem a imperfektem?  

Nastal čas na další rozvoj.  A tak je to se vším, zvládnete první rovinu a můžete se posunout na další, pak na další a další …stále dál a mít radost z objevování nového. I gramatická struktura může být příjemným objevováním, když si to chceme udělat příjemné J

Vycestovat před tím než se začneme učit nebo později?

 

CO JE EFEKTIVNĚJŠÍ -

VYCESTOVAT DO ZAHRANIČÍ NA ZAČÁTKU SVÉHO STUDIA NEBO POZDĚJI?

 

Někde jsem četla,  že nedává moc smysl jezdit do dané země v začátečnické úrovni.  Lepší je nastudovat jazyk do alespoň pokročilé úrovně a pak vycestovat, aby si pak člověk mohl osvojit to, co se naučil. Podle mně záleží na úhlu pohledu, na jazyku, který se učíte a také na konkrétní situaci a konkrétním člověku.

Někdo dává přednost tomu, dostat se nejdřív do určité úrovně a pak vycestovat a zkusit to v přirozeném prostředí daného jazyka. Což bezpochyby třeba v případě čínštiny nebo japonštiny bude určitě levnější záležitost, než začínat svou cestu studia jazyka výletem do Číny nebo Japonska a pak v pokročilé úrovni se tam vydat znovu a prozkoušet své znalosti a svůj pokrok.

Také záleží na motivaci a cíli, který od cesty očekáváte.

Já jsem volila cestu do Itálie na úplném začátku.

 Mým cílem nebylo dosáhnout po několika dnech plynulého vyjadřování v italštině, takový cíl by ani nemohl být reálný J

 

ZÁKLADNÍ PRAVIDLO: DÁVEJTE SI REÁLNÉ CÍLE.

Můj záměr byl jednoduše se naladit na zvuk jazyka a dát mozku první podněty v italštině, byl to signál pro mozek, že jsem se rozhodla a jsem ochotná začít studovat a věnovat tomu určitý čas.  Neočekávala jsem nic závratného, jen krátký výlet jako zpestření všedního dne a naladění se na to, co mě čeká. Bylo pro mě jako říci vědomě ANO, jdu do toho.

Proto mně ten rychlý start a i pokrok překvapil. Po pár dnech jsem měla pocit, že mozek se začíná ladit na italštinu a i když jsem nerozuměla zdaleka všemu, tak jsem měla pocit, že se mi italština stává povědomější.  Četla jsem si nápisy ve výlohách, cedulích, ale i bankách, které v Praze jinak s radostí přehlížím. Rozhodla jsem se všechno potřebné si domluvit italsky, jak se kam dostanu, objednat kávu, jídlo, atd. Vím, nejlepší je hned od začátku si nedávat žádné úlevy a mluvit jenom tím jazykem. Já se přiznám, že jsem si trochu úlevy dávala. Jednak to byl přece jenom první výlet a pak nedokázala jsem vést plynulou a dostatečně hlubokou diskusi v italštině, tak jsem si pomáhala angličtinou. Vím, nebylo to úplně ideální, ale i tak jsem měla po třech dnech pocit dobrého startu.

 Pro někoho však může být efektivnější, když se nejdříve s jazykem seznámí, aby nabral sebedůvěru a pak teprve vyrazí do světa. Procvičit a prohloubit to, co se naučil. Záleží třeba na tom, jestli jste víc introvertní nebo extrovertní. Pro někoho může být cesta do země, jejíž jazyk se chcete učit na začátku naopak demotivující, pro někoho naopak ‚nakopávající‘. Sami popřemýšlejte, co vám je bližší, aby vás to neodradilo hned na začátku.

Já mám ráda dobrodružství  a ráda se pouštím do neznámých vod. To platí o životě, ale paradoxně do hloubi skutečného moře bych se pustila pouze s velkými obavami J  Dotyk italštiny hned na začátku byl pro mě naopak velmi motivující.  Tři plné dny v Itálii a po třech týdnech návštěva italského kamaráda v Praze.

 Výsledky za 3 týdny můžete vidět na videu v předchozím příspěvku, který jsme nahráli s Claudiem při jeho návštěvě v Praze.  Pamatuji si, jak byl Claudio překvapený, když jsem ho po třech týdnech vyzvedávala na letišti v Praze, že jsme schopni vést plynulou konverzaci. Byl to pro mě raketový start, který mi na chvilku dodal optimismus, protože jsem viděla výsledky.  Byla jsem schopná mluvit a vyjádřit vše, co jsem chtěla, občas se zaváháním, občas jsem lovila slovíčka a opisovala ze široka, abych byla pochopena, chyby v gramatice za tak krátkou dobu jsou přirozené.

Ale pak přišla únava, pochybnosti a zásek. Měsíc intenzivního učení, to jde ještě zvládnout silou vůle. Po měsíci jsem ale byla unavená a měla jsem pocit, že se dál nehýbu a taky, zcela upřímně, že se mi nechce J Jak jsem si s tím poradila se dozvíte v příštích částech J

 

  Jak neztrácet motivaci? Jak se však naučit gramatiku bez drilování?

 

To vše a spoustu dalších odpovědí najdete v příspěvcích, které budou následovat. Najdete zde různé články a zamyšlení a sdílení mé cesty, která může být zajímavým přínosem a inspirací pro všechny, doufám,  že nejen po stránce učení se cizímu jazyku J

 

Mým mottem je HRA.
 

Učit se a posouvat se  a přitom s HRÁT.

 

A abyste si mohli hrát, musíte vědět, jak a jaké metody používat,  aby vás to dostalo tam, kam potřebujete a chcete.

 

 

Krátké představení projektu 'Italsky za 3 měsíce', pokus v italštině 

 

 

Příště se určitě dozvíte v italštině něco víc a doufám, že také bez chyb :-)

 

 

 Překlad:

Ciao,

Chtěla bych představit tento projekt ‚naučit se italsky za 3 měsíce‘. Začala jsem studovat italštinu před měsícem, chci studovat každý den a chtěla bych být schopná mluvit italsky za 4 měsíce na všechna témata.

 

Sledujte další vývoj a inspirujte se přístupem a metodami