Rozhodujete se, jaký nový jazyk se budete učit?

Máte určitý časový fond, který byste chtěli studiu cizího jazyka věnovat, hledáte ten správný?

Jaké faktory ovlivňují naší volbu?

·         Obtížnost jazyka:

Jiná abeceda, jiný původ jazyka než je můj rodný jazyk

 

·         Časový fond, který jazyku mohu pravidelně věnovat:

Hodinu denně nebo jenom patnáct minut denně?

 

·         Použití jazyka v evropském nebo světovém měřítku:

 

Potřebuji jazyk pro kontakt s klienty, potřebuji tedy nějaký konkrétní jazyk? Potřebuji se domluvit v Evropě nebo v celém světě?

 

·         Chci se učit jazyk, který se ve světě skutečně používá, nebo se chci učit neobvyklý jazyk?

 

Jazyk, který je méně obvyklý, je samozřejmě také méně dostupný a materiálů je většinou k dispozici méně. Nicméně v dnešní době není nic problém, takže i k méně obvyklým jazykům určitě seženete materiály vhodné ke studiu.

 

·         Umím již některý jazyk, který je novému jazyku podobný?

 

Každý jazyk, který již umím, mi studium jazyka usnadní. I v případě, že nový jazyk nemá stejný základ. Když umíte jeden jazyk, umíte vnímat rozdílnosti jazykové struktury a máte zkušenost se studiem, váš mozek se již flexibilněji dokáže orientovat na ‚nový‘ jazyk.

 

·         Potřeba jazyka pouze pro soukromé nebo pracovní účely / motivace:

Jeden z nejdůležitějších faktorů. Jaká je vaše skutečná motivace a hnací motor?

 

·         Zajímavost kultury dané země:

 

Kultura je nedílnou součástí studia cizího jazyka. Čím bližší vám daná kultura bude, co do historie a životního stylu, tím lépe se vám bude cizí jazyk učit. Čím lépe vám zní daný jazyk, čím více se vám líbí hudba, kinematografie dané země a také obecná povaha národa, tím snadněji a s lehkostí procesem studia projdete.

 

 

 

Při rozhodování, kolik času potřebuji, abych se naučil komunikovat v určitém jazyce, vám může být dobrým orientačním bodem následující tabulka, která rozděluje jazyky podle obtížnosti do tří skupin.

Tabulka je sestavená z pohledu Angličana, tedy člověka, který je rodilým mluvčím. Nicméně i pro člověka, který mluví anglicky jako druhým jazykem, může přinést tato tabulka užitečnou informaci, kam tento jazyk přibližně zařadit a kolik času na něj budu potřebovat.

Rozdělení jazyků podle obtížnosti

http://www.sciencealert.com/this-infographic-shows-which-languages-are-the-hardest-for-english-speakers-to-learn

 Důležité je samozřejmě zvážit také všechny výše uvedené faktory, které jsou individuálního charakteru a které délku potřebnou na ‚naučení se‘ cizí jazyk, ovlivňují.
 

Už jste rozhodnuti, do kterého jazyka se pustíte?

Ano? Pak přeji hezkou studijní cestu.

 

 

Jak sledovat filmy v anglickém znění, aby to mělo pro nás přínos?

Nedávno mi jeden student položil otázku:

Denně se dívám na seriály v původním znění v angličtině. Minimálně hodinu denně. Jak je možné, že se přesto nemohu posunout z fáze věčného začátečníka?

__________________________________________________________

Zkrácená rada:

-          15 minut soustředěné pozornosti krátkému filmu je mnohem více než 1,5 hodiny denně nesoustředěného sledování filmu.

 

-          Vyberte si zpočátku raději seriál než dlouhý film.  V seriálech se spíše setkáte s běžným jazykem a naučíte se potřebné fráze z denního života.

 

-          Nemá smysl sledovat dlouhé anglické věty a k tomu titulky v češtině. Soustřeďte se pouze na angličtinu, nejlépe bez titulků, a zpočátku hlavně na krátké věty, nebo hlášky, které vás pobaví. Na chvíli si seriál zastavte, hlášku si zopakujte, napište, lépe si to zapamatujete, obzvlášť pokud hláška bude vtipná.

 

-          Seriál si můžete nejprve poslechnout bez anglických titulků a v druhé fázi si k němu můžete pustit anglické titulky a porovnávat slyšené s psaným.

 

-          Zkuste si poté jednotlivé epizody převyprávět. Jen tak sami pro sebe.

 Nevadí, že budete dělat chyby. Jednoduše to zkuste. Vyhledejte si slovíčko, pokud to bude potřeba, vyhledejte si správnou formu minulého nebo budoucího času, když si na ní nebude moci vzpomenout.  

Každou aktivitou, kterou tomu věnujete, prohlubujete plynulost jazyka, který se učíte a zároveň dáváte impuls mozku, aby sám skládal věty. 

Sledování filmů určitě nenahradí konverzaci v cizím jazyce. Nenaučíte se tím psaní a mluvení. Ale je to silný prostředek, kterým si zlepšíte porozumění mluvenému slovu. A pokud vás baví sledovat filmy, určitě je to jedním z dobrých prostředků, jak se zlepšovat. Zároveň to však může mít vliv i na plynulost vašeho vyjadřování, pokud nebudete pouze pasivně poslouchat, může vám sledování filmů podpořit rozvoj slovní zásoby.

Jak si pomoci, když v konverzaci nevíme, jak dál

Nemůžete si vzpomenout, jak se řekne nějaké slovo a chcete udržet plynulou konverzaci?

Ztratili jste nit rozhovoru a nevíte, jak dál?

 

Jak si pomoci v těchto situacích:

 I can´t remember the exact word.                                         Nemůžu si vzpomenout na přesné slovo.

I forgot the word.                                                                          Zapomněl jsem to slovo.

I didn´t understand. Can you say it again, please?         Nerozuměl jsem. Můžete to, prosím,

                                                                                                              zopakovat?

How do you say ‚……….‘ in English?                                      Jak se řekne ‚jablko‘ v angličtině?

How do you say when ……                                                        Jak se řekne, když …..

It ´s on the tip of my tongue.                                                   Mám to na jazyku.

Let me think for a minute, please.                                        Nechte mě chvilku přemýšlet, prosím.

I lost the thread. Can you repeat it, please?                   Ztratil jsem nit rozhovoru. Můžete                    

                                                                                          to, prosím, zopakovat?
                                                                                           

I don´t know how to say ….                                                       Nevím, jak mám říct…

Can you speak slowly, please?                                               Můžete, prosím, mluvit pomalu?

Can you wait a second, please?                                              Můžete, prosím, chvilku počkat?

I will look it up in a dictionary.                                                Vyhledám to ve slovníku.

I don´t know. But never mind, let´s  go on.                       Nevím, ale nevadí, pokračujme.

Fake it you will make it

Toto heslo jsem četla v jednom anglickém článku v jiné souvislosti. Ale nevadí. To, co platí v oblasti pracovních pohovorů, může platit i v oblasti jazyků.

Představte si, že máte vysněnou práci. Uděláte všechno proto, abyste práci dostali. Dostudujete to, co je potřeba, vypilujete životopis do nejmenších detailů, naladíte svou mysl na to, že tu práci určitě dostanete a jednoho dne vám přijde pozvánka na pohovor. A teď máte přesvědčit firmu, že vy jste právě ten, kterého potřebují. Tak dlouho jste se připravovali a teď máte strach z osobního setkání. Protože osobní setkání je jinak. Tam již se vmísí spousta dalších faktorů. Máte dokázat, že to, co je v životopise a v průvodním dopise, je pravda. Přidává se osobní pohovor, osobní sympatie, nesympatie, řeč těla.

Rada, jak to zvládnout, byla jednoduchá.

 

FAKE IT YOU WILL MAKE IT.

Předstírejte, hrajte a zvládnete to.

 

Prostě hrajte, že to umíte, že víte, že tu práci dostanete. Stoupněte si doma před zrcadlo a zkoušejte. Hrajte si s pózami těla, které přesvědčí potenciálního zaměstnavatele, že vás má přijmout. Hrajte si, trénujte pozice těla, rukou, ale i mimiku. A bavte se přitom J

Znáte to? Obavy, nervozitu před pracovním pohovorem? V jazyku je to podobné. Studujeme, drilujeme slovíčka, fráze, a když má přijít na živou konverzaci, tak naskočí knedlík v krku. Dlouhá příprava a pak se stejně přiblíží nervozita.

Co s tím?

-          Uvědomit si že o nic nejde. Jde o míň než při pracovním pohovoru. V anglické konverzaci vás nikdo neposuzuje, ostražitě nehlídá, jestli řeknete to nebo ono a jak to řeknete.

 

Cílem anglické konverzace je povídat si, něco se dozvědět. Tak jako byste se chtěli dozvědět nové informace v češtině od kamarádů, kolegů. Jako byste si povídali v rodném jazyce, s lehkostí a klidem.

 

A když se vloudí nějaká chyba nebo popletené slovíčko? Vždyť trénink a chybování je právě to, co z vás dělá odborníky.

 

Kolikrát se vám stalo, že si ani v rodném jazyce nemůžete vzpomenout na konkrétní slovo? Proč by vás to tedy mělo vyrušovat, když si nevzpomenete na anglické slovíčko? Mobil se slovníkem máte vždy po ruce nebo přistoupíte ke kreativnímu vyjádření rukama, nohama, gestikulací.

 

-          Mluvte hned od počátku.

 

Vyhnete se tím velkým stresům, jakýmsi ‚zkouškám‘ po dlouhé době tréninku a učení. Představte si, že se učíte půl roku a pak si řeknete, tak teď je čas to vyzkoušet. A očekáváte … za půl roku bych přece měl plynně domluvit.  Očekávání vás blokuje, v konverzaci se stydíte a bojíte výsledků a nakonec výsledek nemusí být zcela uspokojující.

 

 Začněte tedy raději od začátku mluvit. Pomalu, s chybami a v jednoduchých větách. Protože na začátku je každému jasné, že od prvního dne nemůže být mistrem slova v cizím jazyce. A postupně porostete, bude vnímat plynulou změnu, bez očekávání, ale s radostí z těch malých změn.

 

-          Fake it you will make it.  

A konečně moje oblíbené heslo. Představujte si, že to umíte. Předstírejte, že to umíte. Mějte radost z každé podařené i nepodařené věty. Vezměte to jako hru a přesvědčte sami sebe, že už to umíte. Víte, kolik lidí předstírá, že něco umí? I při pracovním pohovoru se rádi pochlubíme něčím, co třeba ne úplně dokonale umíme a víme, že se to v pracovním procesu doučíme. Proč to nevyzkoušet s cizím jazykem?  

Předstírejte, že to umíte. To vás uvolní v konverzaci a otevře vám prostor pro vnímání nových jazykových souvislostí, slovíček a frází. A brzy zjistíte, že to skutečně umíte J

 

Proč se bojíme mluvit cizím jazykem?

Někteří z nás mají výhodu, nebojí se mluvit cizím jazykem. I s malou slovní zásobou se pustí bez zábran do konverzace, bez sebemenšího zaváhání nebo obav, že by se snad mohli zesměšnit.  Zapojí ruce, nohy, malou slovní zásobu a udělají skok do hlubokých vod cizího jazyka. A jak se říká, nejlépe se naučíme plavat, když nás hodí do vody. To platí i pro cizí jazyk.

Bohužel většina z nás si dělá obavy a vytváří si tak překážky, které dělají studium cizího jazyka těžší.

Mnoho z nás zná pocit velkého knedlíku v krku, když má promluvit cizím jazykem.  Také někteří z nás znají moment, kdy se na ně obrátí cizinec na ulici s otázkou a my raději odvětíme: ‚I´m sorry, I don´t speak English‘, ve strachu, že bychom snad neuměli dát bezchybnou větu dohromady nebo že by se zeptal na více než, jak se dostane na Staroměstské náměstí.

Proč? Důvody jsou u každého z nás jiné a proto, abychom je mohli odstranit, je třeba identifikovat to, co nás brzdí.  Čím víc obav si děláme, čím víc se dostáváme do začarovaného kruhu. Však to známe i z jiných oblastí - obavy brzdí náš mozek a paralyzují přirozené a plynulé myšlení.

Když se vám příště stane, že vás zastaví cizinec na ulici, nebo se vás kolega cizinec zeptá, a vy se budete cítit ve stresu, zastavte se a zeptejte se: proč? Proč mě to tolik stresuje? Co mě tolik stresuje? Proč se bojím odpovědět? Proč se vyhýbám konverzaci?

Když identifikujeme, jaká část konverzace je pro nás nejtěžší, můžeme se na to zaměřit.

Jaké jsou časté ‚stresory‘ při konverzaci v anglickém jazyce? 

·         Někdy nám dělá problémy poslech. Mám potíže rozumět otázce?

 

·         Jindy je to strach, že partner nebude rozumět mé odpovědi?

 

Máme nacvičený poslech a relativně dobře rozumíme. Ale konverzace přesto trochu pokulhává. Protože nejen, že potřebujeme rozumět, ale také reagovat.  Mozek je tak vystaven dvojité práci – odposlouchat otázku, přeložit si jí, tedy rozumět smyslu, vymyslet odpověď a transformovat ji do angličtiny.

 

·         Jindy je to obava, že moje odpověď nebude ‚dokonale‘ správná a bezchybná.

 

·         A v některých případech je to celá konverzace. Představa konverzace v nás vyvolává stres z celého dlouhého procesu konverzace – vymyslet téma konverzace, začít konverzaci, někoho oslovit, vytvořit otázku nebo vklad do konverzace,  odposlouchat otázku, přeložit si ji do češtiny, vymyslet odpověď a převést ji do angličtiny.  

Poznali jste se v některém z těchto bodů?

 Tady je pár rad, jak na to:

-          Pokud je příčinou porozumění, pak do svého pravidelného ‚procvičování‘ jazyka vložte více poslechu – youtube, filmy, dialogy,…

 

-          Pokud se cítíme nejistí ve schopnosti reagovat, zkuste si představit, jaká jsou běžná témata, o kterých mluvíte s kamarády. Pravděpodobně zjistíte, že i s kamarády se nejčastěji bavíte na běžná témata jako: jídlo, životní styl, rodina, práce. Zkuste se tedy připravit, připravte si věty, fráze, vyhledejte si pár článků na internetu k těmto tématům a nastudujte si slovní zásobu. Určitě se při další příležitosti mluvit cizím jazykem budete cítit lépe a málo co vás zaskočí. 

 

-          Najděte si individuálního učitele, který s vámi bude mluvit pomalu a hlavně na témata, která vám jsou blízká. Postupně si tak budete zvyšovat samostatnost a hlavně sebedůvěru, že další rozhovor na ulici zvládnete bez zaváhání i s neznámým cizincem.

 

-          Nesnažte se být dokonalí. Uvolněte se, přijměte své chyby, přijměte fakt, že jste v procesu učení a studia. Každý cizinec bezpochyby spíše ocení vaší snahu mluvit jeho jazykem, než aby se usmíval nad jednoduchými větami, které zpočátku člověk tvoří. Představte si například takového Francouze. Je známo, že zrovna Francouzi neradi mluví anglicky nebo jakýmkoliv jiným jazykem. Moc rádi vás podpoří ve vašich snahách komunikace ve francouzštině. A to se netýká pouze francouzštiny, ale kteréhokoliv jiného jazyka.

 

-          Uvolněte se, nasaďte úsměv a lehkost a představujte si, že to umíte. Půjde vám to bezpochyby lépe J

 

-          Mluvte pomalu. Když budete mluvit pomalu vy, tak také váš partner podvědomě a přirozeně zpomalí. A když stále bude jeho tempo rychlé, nebojte se ho požádat, aby zpomalil. Možná budete muset s úsměvem požádat několikrát během konverzace, až jednoho dne si všimnete, že už nemusíte žádat, že jednoduše rozumíte.

 

Učení se cizímu jazyku je proces a ‚konverzace‘ je jednou z důležitých součástí celého procesu, pro někoho je také jedním ze složitých prvků, zároveň však nezbytným. Učíme se především právě proto, abychom se domluvili. Zkuste odbourat své bloky a s úsměvem se pusťte do komunikace v cizím jazyce. Úsměv vám to bezpochyby ulehčí J

Kolik přízvuků v angličtině ovládáte?

Někdy ovládnout jeden přízvuk a k tomu ještě pořádně je velká práce.

Tenhle muž jich umí 24 :-)



http://creativelife.cz/muz-ktery-ovlada-24-prizvuku-anglictiny/

'Anglicky efektivně a rychle'

Další seminář je dne 23.4.2015

16.30 - 19.30

Kde: Záhřebská 15, Praha 2

Poslední možnost přihlášení na emailu: hladova.olga@gmail.com


Co se naučíte a co dostanete?

·         Stručná skripta, jak se učit, abyste si jazyk lépe zapamatovali a rychleji se dostali do přirozeného toku jazyka

·         Jak k jazyku přistoupit, abyste maximalizovali užitek a výsledek za co nejefektivnějšího ‚vkladu‘ finančních a časových zdrojů

·         Informace z čeho a kde čerpat kvalitní učební materiál, abyste ušetřili čas, který byste jinak strávili hledáním v přemíře materiálů, které v současnosti na trhu jsou

·         Učební materiál – skripta zahrnující jednoduchou ‚dekompozici‘ anglické gramatiky spolu s návodem, jak ji použít a jak se gramatiku co nejlépe naučit