‚Time out‘ v češtině je
oddychový čas, pauza, přestávka. Já občas takové přestávky dělám. Nemusí být
dlouhé, stačí pár dnů mimo mé obvyklé prostředí, které pomáhá nabrat energii.
Mně takové ‚pauzy‘ pomáhají také načerpat inspiraci. Zapomenu chvíli na práci,
oprostím se od domácího prostředí a od všeho, co na mě volá: ‚udělej tohle a
ještě tohle je potřeba, atd. Prostě to všechno nechám za sebou a vydám se do
nového prostředí, i kdyby to mělo být za humny, tedy kousek za Prahou
Tentokrát jsem se rozhodla, že si
udělám ‚jazykový time out‘ v Berlíně. Před odjezdem jsem si dala jednoduchý
záměr. Kromě chvilky ‚útěku‘ do jiného prostředí, které je pro mě vždy novou
inspirací, jsem se rozhodla, že se na pár dní zabořím do ‚německého‘ prostředí‘,
abych trochu oživila svojí němčinu. Rozhodla jsem se, že budu sledovat životní
rytmus Berlína tichým pozorovatelem, sednu si ráno do jedné z berlínských
kaváren a budu pročítat denní tisk a pozorovat ranní šum. A taky budu ‚mluvit‘.
Chtěla jsem se zase ponořit do přirozeného toku jazyka a oživit si jeho vibrace
a přiblížit se kultuře.
Jak to udělat, abyste se nemuseli omezit pouze na turistické objednání
kávy nebo popis cesty, což se často při cestách do zahraničí stává?
U mě vždy funguje ‚záměr‘. Když
si stanovím, že bych chtěla s někým poklábosit jen tak o všem možném i
nemožném, aby to nebyly jen povrchní konverzace o počasí, většinou mi výlet
přivede do cesty někoho, s kým na cestách mohu ‚sdílet‘. Někdy to také
popostrčím sama.
Tentokrát jsem to trochu
popostrčila. Objednala jsem si jízdenku, rezervovala hostel a napsala přes web
stránku ‚www.couchsurfing.com‘, že budu v Berlíně, a kdyby někdo měl
chvilku času na krátké posezení u kávy, budu ráda.
Často mají lidé v sobě různé
bloky, které jim zabraňují setkat se s někým neznámým. Nebojte se toho.
Když se projdete po městě, zjistíte, že třebaže jste v Berlíně, lidé jsou
všude podobní. Chodí do práce, po práci chodí do kaváren, do restaurací a
klábosí o životě. Chodí na výstavy, procházky, mají podobné pracovní starosti
jako vy, řeší podobné rodinné otázky jako vy. Když se zajdete podívat do
knihkupectví v Berlíně, najdete celou řadu knížek různých žánrů od
turismu, po vědu, beletrii, ezoterii, atd. Stejně jako u nás, lidé čtou podobné
knížky, podobné zprávy v novinách nebo na internetu, takže bezpochyby
společné téma vždycky najdete.
Pokud je pro vás setkání na živo
s někým neznámým u kávy v kavárně, s někým, kdo by vás mohl
provést po neznámém městě a ukázat vám město a místa, kam se turisté často
nedostanou, zpočátku obtížné, zkuste nejdřív komunikovat přes nějakou skupinu
na FB nebo na internetu nebo přes svého učitele nebo průvodce jazykem. Možná
právě pro nesmělé lidi je učení se cizímu jazyku malou vnitřní výzvou a
způsobem, jak pracovat s vnitřními obavami z komunikace.
Já si v Berlíně užívala
berlínské kavárny, s denním tiskem v ruce a s hrníčkem čaje.
Berlínské kavárny mají pro mě specifické kouzlo. Samozřejmě najdete tam také
komerční a moderní kavárny, jako například obchodní řetězec Starbucks, který
přitáhne anglicky mluvící turisty. Tam se můžete setkat s příležitostí
mluvit anglicky s anglickými turisty nebo cizinci žijícími v Berlíně.
Berlínské kavárny však mají své vlastní kouzlo. Není to nic moderního, spíš
bych řekla, že nábytek je často trochu omšelý, jako byste ho přivezli ze second
handu. A právě to dává kavárenskému prostředí trochu ‚undergroundovou‘
atmosféru. Obzvlášť pak v oblasti Kreuzbergu. Když jsem se slečny na
recepci hostelu ptala, kde nejlépe vystoupit, když se chci jít podívat na
Kreuzberg, s údivem se na mě podívala: ‚A co tam chcete vidět?‘. Já mám ráda nezvyklé věci a místa, těžko jsem
vysvětlovala, že právě proto chci vidět Kreuzberg s jeho nádhernými
měšťanskými domy a bohatými fasádami, malými obchůdky, zapadlými kavárnami a ulicemi
plných cizinců různých kultur. Berlín sám o sobě je multikulturální velkoměsto,
které dýchá mezinárodní atmosférou.
A víte, co? Nakonec jsem si
Kreuzberg moc užila i s malým překvapením, které jsem nečekala: večerní
procházka po střechách berlínských domů. Nebyl to žádný akrobatický kousek nebo
nebezpečná akce. Jednoduše to byla příležitost a hezký moment, kdy mě tam vzal
známý z couchsurfingu. Představte si, procházíte se po střechách,
překračujete jeden dům za druhým a přímo před očima máte ty bohaté fasády domů
a Berlín jako na dlani.
Druhý den jsem se setkala
s mladíkem, který mě provedl celým centrem Berlína. Původně ani tak dlouhá
procházka nebyla v plánu. Ale v druhé větě jsme narazili na knížku, kterou
jsme oba četli a věděli jsme, že společné téma určitě najdeme. Navíc jak to tak
bývá, když člověk v daném městě žije, tak se do centra města většinou sám
nedostane a tak občas uvítá možnost si město ‚prohlédnout‘. Udělali jsme si několikahodinovou
procházku Berlínem, přes Alexanderplatz k Checkpoint Charly až
k Potsdamer Platz a k Brandenburské bráně. Mezitím jsme si prohlídli
historickou výstavu a rozhovor stočili trochu do historie a filosofie.
Vznikly jenom tři fotky. Třetí uvidíte v příštím příspěvku ve čtvrtek. Možná škoda, ale nakonec byl to jazykový
‚Time out‘ a ne fotografickýJ
To je můj způsob, jak se čas od
času naladit na jazyk, který již ovládám a který chci nějakým způsobem probudit
zase k životu. Naladím se na kulturní prostředí, přivezu si pár knížek a inspiraci
a chuť se jazykem zase chvíli intenzivně zaobírat a přimět své mozkové buňky
k činnosti, aby vyzvedly to, co umí a nenechaly to padat do hloubek
mozkových závitů.
Žádné komentáře:
Okomentovat