V italštině jsou dvě věci,
které se mi pletou. Paradoxně je to něco tak banálního jako dny v týdnu a přídavná
jména teplý a studený.
Minulý týden jsem se na sebe
rozzlobila. Znovu jsem udělala tu hloupou chybu a zaměnila tato dvě slova a
způsobila malé vtipné nedorozumění. A tak jsem se zamyslela, co dělám špatně,
že to vždycky spletu.
Přišla jsem na to! Moje geniální
pomůcka, kterou jsem si vytvořila, nebyla nakonec tak geniální, jak se zdála.
Moje myšlenkové pochody byly
následující:
Zima – freddo X teplo – caldo.
Zní to skoro podobně jako
v angličtině: cold – caldo. Potíž je v tom, že cold v angličtině
znamená chladný a caldo v italštině teplý. Nu což, tak jsem si t
v hlavě převrátila. A v tom právě vězel ten zádrhel. Vždycky, když
jsem chtěla říct, že je mi chladno nebo teplo, musela jsem si to v hlavě
převrátit. Blikalo to na mě: ‚Pozor, pozor, je to obráceně než v angličtině.‘
No jo, ale ten proces převrácení v hlavě byl komplikovaný a trochu
zdlouhavý. A navíc nefungoval, vždycky jsem to po složitých úvahách nakonec stejně
spletla.
Co s tím? Změnit strategii.
Tato mimotechnická pomůcka se neosvědčila, je třeba si to do paměti otisknout
jinak – přes zážitek, vizuální představu. A tak jsem vytvořila představu sebe
sama uprostřed zimní vánice, brkotající mezi zuby větu: ‚Fa freddo‘- Je zima.
A víte, co? Od té doby jsem to
nespletla. A doufám, že už to nespletu a vždycky, když budu otáčet kohoutek v Itálii,
budu vědět, že když točím směrem ‚caldo‘, na ruce mi vystříkne proud teplé vody
a budu otáčet opatrně, abych nedostala nečekaně proud horké vody.
Někdy nám pomohou mimotechnické
pomůcky, podobnost slova v jiném jazyce, někdy třeba i taková konstrukce,
kterou jsem si udělala já, může zafungovat. Jen by neměla být tak složitá, aby nutila
kalkulovat, převracet v hlavě, ale měla by zafungovat tak, aby vám to
ihned naskočilo a přirozeně spustilo podnět bez velkého přemýšlení.
Jindy zase zafunguje právě vizuální
představa, protože zapojí vaše smysly, zapojí představu nebo zážitek, spojí to
se zkušeností. Někdy si větu spojíte s článkem, který čtete, někdy vám
věta zní v mysli z nějaké písničky. Kdo se učí třeba přes komiksy,
může mít větu nebo frázi rovnou propojenou s ilustrovaným obrázkem
komiksu.
Zkuste do procesu učení se zapojit
více pravou mozkovou hemisféru. Tvořte si k frázím, větám a slovíčkům
obrazy nebo příběhy. Vyhledávejte zkušenost a hrajte si. Je to objevná cesta,
na které se svým chybám, nedorozuměním a představám můžete zasmát a taky se
upřímně pobavit.
Žádné komentáře:
Okomentovat