Sono due mesi fa quando ho comminciato a studiare
l´Italiano. Al´inizio c´era enthusiasmo.
Tutto era nuovo per me e mi é piaciuto di conoscere lentamente nuovi segretti
della lingua, ascoltare la lingua che suona molto bene. Anché il progresso era piu grande al´inizio
che piu tardi. Perché quando mi sono riesco a
costruire le prime frazi e le prime chiacchiere, ero felice. C´era la
gioia e anché il sentito che tutto va bene.
Naturalmente c´é sempre la gioai in questi giorni, mi piace imparare una lingua straniera, mi
piace anché l´idea di imapararla in tre mesi. Mi piace anché l´idea di andare
in Italia dopo questo periodo come un
regalo per la fatica e il tempo che ho dedicato allo studio.
Ma devo ammettere che ci sono anché giorni, quando mi sento
molto stanca e non ho voglia di studiare. É veramente una routine che mi fa stanca. Ogni giorno –
dopo il lavoro, dopo tutto il giorno quando voglio riposare o fare altre cose.
Allora, che cosa faccio, quando non c´é voglia? Ci sono
molte cose che mi aiutano: bevo una tazza di té o una tazza di caffee e non
faccio niente, riposando e oservando il bosco dal mio balcone, penso all´Italia
e per esempio al loro delizioso caffee, e le strade in le citta italiane, il
rumore sulle strade, penso alle montagne, al mare o al bosco delle pine in
Cecina o agli amici che vivono in
Italia. Per un momento mi immagino essere qui e riposare senza tutto lo stresso
della vita abituata che risulta dalla routine quotidiana.
Oppure faccio una
passegiata, un po´movimento, il parco mi
fa molto bene. Ho una tendenza a dimenticare che movimento e aria fresco é
molto importante. Perché la mente occore una pauza e diventare tranquilla dopo
tutto il giorno incontrando molte persone e risolvendo molte situazione. Penso
che molta gente ha questa tendenza, l´ inclinazione al movimento in nostra
vita, ma di solito si trata di un movimento della mente e non di movimento
fisico. Perché ci sono sempre molte cose
da fare, che sembrano importante. Abitualmente consideriamo tutto per avere la
stessa importanza e questo é proprio la cosa che ci fa stanchi e impegnati e
stressati. Spesso non riusciamo a vedere
che le cose abbiano importanze differente – ci sono qualle che sono veramente
indispensabile ma ci sono anché le cose che non dobbiamo sbrigare
immediatamente. Ma che difficile é per la nostra mente lasciare queste cose e
farle un´altra volta. Devo mettere la
stanza in ordine subito o posso rimandarlo un po´? Quando faccio le cose sotto
lo stresso, lo faró con soddisfazione?
No … almeno per mé no, quando mi sento stressatta, le cose non diventano
piacevole per me. Ma tuttavia é difficile non farlo subito, perché si attessa
che lo faccio. Actualmente anché io ho queste previsione di farlo. Ma questo
sono soltanto previsioni J
É un sentito veremante di sollievo non seguire le previsioni e fare un´altra cosa che é piu importantaJ Qualcosa, che
normalmente non fareremmo.
Allora – come é la cosa con l´Italiano – qualle importanza
ho assegnato al´italiano? Si deve fare
subito o posso spostare lo studio per un´altra volta? Allora, ho fatto il decisione
di imparare ogni giorno per questo ha certo una importanza. E vero, ogni giorno
– é troppo molto J
Ma é importante, quando vogliamo imparare la lingua, collegarsi con il flusso
della lingua. Tuttavia provo di fare ogni giorno un po´differente e divertente.
Non ho un fisso periodo al giorno quando voglio dedicare il mio tempo alla
lingua. Ho bisognio di sentire un po´la libertá é sponntaneitá. Una volta
studio un po´di mattina, un´altra volta pomerrigio e finalmente qualche volta anché di sera. Una volta vado a trovare i miei amici per una
corta chiacchiere, un´altra volta faccio una passegiata o pratico la yoga.
Anche se pratico la yoga quasi ogni giorno. Non posso immaginarmi lasciare
lavorare soltanto la mente, anché il corpo ha bisognio di esercizii. Anché il
cibo é importante per me … perché quello che mangiamo influenza la nostra
mente. Ma é veramente difficile pensare
del lavoro, del studio, della
famiglia, del mangiare e poi anché del movimento. Il giorno sembra piu corto per
fare tutto. Ma é possibile – ci deve essere una struttura particolare quando
vogliamo unire tutti aspetti. Quando riusciamo a unire tutto é certamente
importante scallino allo sucesso. Si deve organizzare, si deve pensare in
detaglio prima dell´inizio, poi possiamo raggiungere un sucesso J Naturalmente ci sono
fasi per ripensare se la nostra agenda é sempre in equilibrio con noi.
Questo é proprio il periodo in quello mi trovo ora J Devo ripensare gli
miei obiettivi e la mia routine quotidiana, perché sono un po´stanca J Mi sembra che ci manca
qualcosa J
Vi faccio sapere quando trovaró la risposta … che cosa mi
manca J
_______________________
Český překlad:
Jsou to dva měsíce, kdy jsem začala studovat italštinu. Na
začátku bylo nadšení. Všechno bylo nové a mě se líbilo pomalé poznávání nových
tajemstvích italštiny, naslouchat jí a jejímu zvuku. Také postup byl větší na
začátku než později. Protože, když se mi podařilo dát dohromady první věty a
první rozhovoru, měla jsem radost. Byla tam radost a také pocit, že jde všechno
dobře.
Samozřejmě stále je tam radost i v těchto dnech, stále
mě baví učit se cizí jazyk, také mě baví myšlenka naučit se to za tři měsíce.
Také se mi líbí myšlenka výletu do Itálie po těchto třech měsících, je to jako
malý dárek za tu námahu a čas, který jsem studiu věnovala.
Ale musím také přiznat, že jsou dny, kdy se cítím hodně
unavená a nemám chuť studovat. Je to denní rutina, která mě unavuje. Každý den –
po práci, po celém dni, kdy mám chuť odpočívat nebo dělat jiné věci.
Co vlastně dělám, když nemám chuť? Je hodně věcí, které mi
pomáhají: dám si šálek čaje nebo kávy a nic nedělám, odpočívám a dívám se na
les z mého balkónu, vzpomínám na Itálii a například na jejich výbornou
kávu, ulice v italských městech, dění na ulicích, vzpomínám na hory, moře
a borovicový les v Cecine nebo na přátele, kteří tam žijí. Na chvilku si
představuji, že tam jsem, odpočívám beze stresu všedních dní, které často
vyplývají z každodenní rutiny.
Nebo jdu na procházku, trocha pohybu, park mi dělá dobře.
Mám tendenci zapomenout, že pohyb a čistý vzduch je tak moc důležitý. Protože
mysl potřebuje pauzu a ztišit se po celém dni, kdy potkáváme hodně lidí a
řešíme různé situace. Myslím, že mnoho lidí má tuto tendenci - tendenci k pohybu v našem životě.
Ale často se jedná o pohyb mysli a ne o pohyb fyzický. Protože vždy je spousta
věcí, které je třeba dělat, které se zdají být důležitějšími. Obvykle přiřazujeme
všemu stejnou důležitost a to je přesně co, co nás unavuje, zaměstnává a
stresuje. Často nevidíme, že různé věci mají různou důležitost – jsou věci,
které jsou opravdu nezbytné, ale jsou také věci, které nemusíme zařizovat hned.
Jak těžké je pro naši mysl nechat právě tyto věci na pozdější chvilku. Musím uklidit
pokoj hned nebo to mohu na chvilku odsunout? Když dělám věci pod tlakem, udělám
je s uspokojením? No … alespoň pro mě ne. Když se cítím pod tlakem, věci
nevznikají s radostí. Ale přesto je to těžké neudělat to hned, protože se
očekává, že to udělám. A vlastně také já sama očekávám, že to udělám. Ach ta
očekáváníJ
Je to velká úleva, když nesledujeme očekávání a uděláme něco jiného, co je ‚důležitější‘
J Něco, co bychom jindy
nedělali.
Jak to tedy mám s italštinou – jakou důležitost jsem jí
přiřadila? Musím jí udělat hned nebo to mohu přesunout na jindy? Udělala jsem
rozhodnutí učit se každý den, proto má italština důležitost. Pravda, každý den
je někdy hodně J
ale je důležité, když se chceme naučit cizí jazyk, abychom se naladily na jeho
tok. Přesto se snažím udělat každý den jiný a zábavný. Nemám pevnou dobu během
dne, kterou chci věnovat studiu. Potřebuji cítit trochu svobody a spontaneity.
Někdy studuji ráno,
jindy odpoledne, někdy večer. Někdy jdu navštívit kamarády na krátké popovídání
si, někdy udělám procházku, někdy si zacvičím jógu. I když praktikuji jógu skoro
každý den. Nedokážu si představit, že bych nechala pracovat jenom mysl, také
tělo potřebuje trochu cvičit. Důležité je
také jídlo… protože právě to, co jíme ovlivňuje naší mysl. Je ale velmi těžké
myslet na práci, na studium, rodinu, přátele a ještě jídlo a pohyb. Den se zdá
být příliš krátký na to, aby člověk udělal všechno. Ale je to možné – je potřeba,
abychom si vytvořili určitou strukturu, když chceme sladit všechny aspekty.
Když se nám podaří vše sladit, tak je to určitě první důležitý krok k úspěchu.
Musí se nad tím přemýšlet, organizovat do detailu ještě před tím než začnete,
pak se nám lépe dosáhne úspěchu. Samozřejmě, přijdou chvíle, kdy je potřeba to
přehodnotit, aby byl náš program s námi stále v souladu.
A to je asi to, v čem se nacházím momentálně J Musím přehodnotit cíle
a také svou denní rutinu, protože jsem unavená. Zdá se mi, že mi něco chybí J
Dám vědět, až najdu odpověď … jaká věc mi chybíJ
Žádné komentáře:
Okomentovat