Mám jednu studentku a na hodiny
s ní se vždycky obzvlášť těším, protože mě každé ráno čeká překvapení. Ranní
start máme zpestřený nějakou povídkou, kterou moje studentka na každou hodinu
připraví. Buď ji vymyslí cestou z práce, do práce nebo při přípravě ranní
kávy. A to si představte, že začínáme v 7.30 a některé příběhy vzniknou
přímo to ráno.
Některé povídky mě rozesmějí,
některé zase vedou ke krátkému zamyšlení, některé mě ponoří do pohádkového
dění, jako třeba příběh Děda Vševěda realitě dnešních dní. Ať je příběh
jakýkoliv, vždycky nám příjemně nastartuje brzký začátek dne.
Příběhy nemusí být dlouhé. Naopak
je velkým uměním, shrnout hlavní pointu do pár vět. Stručně, výstižně a ještě
vtipně. Jsou to takové krátké verše, které se ani nemusí rýmovat, jen shrnou to
nejdůležitější a jdou rovnou k podstatě příběhu. Někdy je to krátká
pohádka, někdy z toho vyjde úsměvné vyjádření dění posledních dní, někdy
je to krátká pohádka z reality všedních dní.
Obdivuji studentčinu kreativitu a
hlavně také její přístup k angličtině. Začínaly jsme spolu nedávno a musím
říct, že udělala rychlý pokrok a to obzvlášť díky svému nadšení, se kterým
tvoří nejen krátké povídky, ale zapojuje celou rodinu do anglických her a svých
příběhů.
Když se odvážíte vytvořit pár
vět, abyste dali dohromady příběh, zjistíte, že to vlastně není tak těžké, i
když máte omezenou slovní zásobu a vybavenost gramatikou. Některá slovíčka do
příběhu si případně vyhledáte a rozšíříte tak svou slovní zásobu. Taky si
taková slovíčka lépe zapamatujete, protože budou přece z vašeho příběhu.
A gramatika? Také nepotřebujete
žádné složitosti. Neznáte minulý čas, tak dáte příběh do přítomného J A nebo si nastudujete
základní minulý čas a jednoduše to zkusíte.
Ne každý umí s jazykem
kreativně zacházet. Možná dokonce platí, že vzhledem ke všem každodenním ‚povinnostem‘,
které na nás denně tlačí, nezbývá prostor na kreativitu obecně a tak na ní
zapomínáme a časem zapomínáme také, že ji vůbec máme a v posledním stádiu
dojdeme k tomu, že už ji ani neumíme tvořit a prožívat.
Kreativita má nespočetně podob. A
jedním ze způsobů, jak jí rozvíjet, je právě cizí jazyk. Já si třeba píšu
jednou týdně krátké úvahy všedního dne v italštině. Pro mě to je způsob
kreativity, protože zkuste si vzít bílý papír a jen tak něco napsat. Zamyslet
se a pustit své myšlenky do papíru. Nemáte dané téma a můžete své myšlenky
kreativně uvolnit a napsat cokoliv vás napadne. Občas to zkouším se studenty,
ale často přicházíme na to, že tak obrovská volnost výběru tématu pro článek,
dává sice ohromný prostor, který je ale často matoucí, protože na to nejsme
zvyklí. A tak jindy zase zkoušíme dané téma, i tam občas narážíme na sílu
zvyku, kdy již nejsme zvyklí vyjadřovat své pocity a myšlenky do krátkých
psaných projevů.
Není proč se toho lekat. Vaše
denní vyjádření v cizím jazyce nemusí být dlouhé, stačí jen pár vět, pokus
vyjádřit své myšlenky a svůj ‚stav‘. Přesně tak, jak to hlásí facebook. Takže vlastně
v češtině děláte totéž, vyjadřujete svůj ‚stav‘ krátkým shrnutím, které
potom pošlete na facebook ke sdílení všem.
Co takhle to udělat v angličtině
nebo v jiném cizím jazyce? Buď jen tak pro sebe anebo to rovnou dejte na
facebook. O čem jiném se budete chtít v cizím jazyce bavit než právě o
tom, co prožíváte a jak se cítíte a co se kolem vás děje, co si myslíte, co
jste slyšeli, co vás zajímá.
A tak facebook může být kupodivu
dobrým nástrojem. Pokaždé, když otevřete facebook a zabliká na políčko ‚stav‘,
vzpomeňte si na to, jak se cítíte a co byste chtěli zrovna teď říct a řekněte
to, ne česky, ale anglicky. Sdělte to sobě nebo celému okruhu přátel. Možná se
ozve někde s anglickou odpovědí, možná někdo, kdo s jazykem taky
právě začíná, možná někdo, kdo už anglicky mluví. Ať tak nebo tak, může vám to
být oporou a motivací a zároveň hrou.
Taky jsem to zkusila a vymyslela
krátký příběh. A abych to neměla příliš jednoduché, tak jsem ho vymyslela
v italštině. Přiznávám, že nejtěžší skutečně bylo vymyslet ‚ten‘ příběh.
Dát to pak do italštiny je pak kupodivu ten jednodušší krok. A abych vám
ukázala, že lze použít i pouze přítomný čas a i tak může nést jednoduché
sdělení svůj příběh, nechala jsem příběh plynout v přítomnosti.
La matina. Mi sveglio e non ho voglia di alzare. Che ora é? Sette? É
cosi tardi!!!! Che giorno é? Magari domenica? NO! É venerdi e l´autobus parte
tra 10 minuti. Subito mi messo in piedi. Ma 10 minuti? No, prendo la macchina.
Sono in fretta. Non posso trovare le chiave per la macchina. Ci sono! Sto
davanti alla casa, finalmente! Ma dove é la maccina? Ci é! Il chiave sembra non
funzionare. Che cosa é sucesso? Sono veramente in ritardo! …. Non é la mia macchina
J
Mia macchina é proprio accanto J Che bel´inizio del
giorno J
Anché voi lo conoscete?
Překlad:
Ráno. Vzbudím se a nechce se mi
vstávat. Kolik je hodin? Sedm? Je tak pozdě! Jaký je den? Snad neděle? No! Je
pátek a můj autobus odjíždí za 10 min. Ihned vstávám. Ale 10 minut? Ne, pojedu
autem. Jsem ve spěchu. Nemůžu najít klíče od auta. Tady jsou! Jsem před domem,
konečně! Ale kde mám auto? Tamhle! Zdá se, že klíč nefunguje. Co se stalo? Mám
fakt zpoždění!... Není to moje auto J
Moje auto stojí hned vedle. Jaký hezký začátek dne J Taky to znáte?
Tak tedy přeji také vám hodně
legrace při tvoření vašich prvních textů a méně takových rán, jako jsem měla
já.
Žádné komentáře:
Okomentovat