Dobrá zpráva na začátek roku: ‚Nikdy nejsme dost staří na to, abychom
se začali učit něčemu novému‘.
Kolikrát slyším, na to přece
nemám buňky, jsem na to příliš starý, teď už to nemá smysl, abych se něco učil.
A taky neuroplasticita mozkových
buněk se s věkem mění! Argument za argumentem, proč to nejde a nemá smysl
začínat se učit cizí jazyk v pozdějším věku. Ano, neuroplasticita se mění,
flexibilně reaguje a mění se vlivem životních zkušeností, kterými procházíme,
tím, co se učíme, jak co děláme, mění se naším životním stylem, a způsobem
myšlení.
Nejnovější přístupy ukázaly, že
mozek je jedinečný orgán, který reaguje a dokáže utvořit nová neuronová
spojení, a to i v případě poškození nějaké části mozku, je mozek schopný
přenést funkce z poškozené části mozku na jiná centra. Tyto poznatky jsou
využívány v nových přístupech k léčbě a k rehabilitaci pacientů
po úrazech hlavy nebo mozkových příhodách. To také otevírá prostor pro nový
přístup k výuce a ke vzdělání. Starý způsob memorování a učení se zpaměti
nahrazuje celá řada nových způsobů učení a metod. Mozek potřebuje dostávat
podněty v takové formě, která mu vyhovuje, která ho stimuluje a která je
mu blízká, aby i učení se bylo efektivní, zábavné a rychlé. Dnešní doba, kdy se
přístup ke vzdělání velmi rychle mění, nám dává spoustu nových možností. Můžeme
vybrat metodu, která nás osloví a která je pro nás vhodná.
Takže spíš než hledat argumenty,
proč to nejde, hledejte argumenty proto, proč ano a jak.
Změňte mozek, změníte svůj život. Změňte metodu svého učení, naučíte se
anglicky, i když vám je třeba přes padesát, šedesát, …
Lidé jakéhokoliv věku jsou
schopni se naučit nové věci, stejně tak jako jsou schopni měnit své zvyky.
Důležité je, abychom se ke změně rozhodli, obklopili se správným prostředím a
správnými lidmi a rozhodli se pro správnou metodu. Čím více nových podnětů
budeme svému mozku dávat, tím více ho budeme rozvíjet, tvořit nová neuronová
spojení a nové cestičky a tím více budeme svůj mozek měnit a vedle toho také
učit sami sebe flexibilitě.
Čím více úsilí a námahy do svého
postupu musíme vložit, ať už se učíme cokoliv, tím silnější a významnější vazba
a změna v našem životě bude. Učení se cizímu jazyku je jako skládat
puzzle, je to hra, kostička ke kostičce nám utvoří nový obrázek a v našem
mozku nově postaví neuronová spojení.
Studium jazyka v pozdějším
věku může být dokonce i přínosnější, než když se začnete učit v dětství.
Proč? Právě protože za tím stojí víc odhodlání. Každý sebemenší úspěch přinese radost.
Je to jako se sportem. Když se chceme dostat na vyšší úroveň, musíme zabrat a
tělo se nám odvděčí svou silou a spokojeností a každý malý pokrok vás potěší.
Pravda je, že některé aspekty
jazyka se sice s věkem skutečně učí obtížněji. Existují však jiné aspekty
jazyka, které se naopak později učí lépe. U dětí je to stejně, některé části
jazykové výuky jsou pro ně jednodušší, když začnou od malička, ale ty jsou
kompenzovány částmi jazykové výuky, které se zase jako děti učíme obtížněji.
Vezměme si třeba slovní zásobu. Dospělí mají
mnohem širší slovní zásobu než děti a jejich rozmanitá slovní zásoba jim pomáhá
na základě svých zkušeností si lépe slovní zásobu cizího jazyka přirozeně
zapamatovat. Naopak v pozdějším věku je těžší přebrat spolu se slovní
zásobou také přízvuk a zvuk jazyka. To mají mnohem jednodušší děti, které zvuky
ze svého okolí vstřebávají mnohem přirozeněji, nejen na úrovni poslechu, ale
také si osvojí s větší lehkostí výslovnost nových zvuků, hlásek a
přízvuku. Vedle toho také děti přirozeněji vstřebávají gramatiku. Sají to do
sebe jako houby bez toho aniž by nad tím přemýšlely a studovaly složitou
strukturu jazyka. Děti se učí cizímu jazyku stejně jako rodnému jazyku,
odposlouchávají a tím se učí.
Zatímco dospělý hledá
v gramatické struktuře příliš mnoho logických vysvětlení a to ho někdy
může zastavovat, jindy zase přinášet výhodu. Výhodou je systematičnost, se
kterou většina dospělých ke studiu cizího jazyka přistupuje. Děti se naopak učí
více intuitivně. Každý věk má své výhody a nevýhody a s tím je třeba
pracovat a přizpůsobovat tomu také metody.
Když pracuju s dětmi, vidím
jejich hravost a radost. Přístup k dětem je a musí být jiný. Učitel si
musí také hrát, být na chvíli dítětem a hrou postupně a přirozeně přibližovat
cizí jazyk dětem. Musíte ze sebe udělat trochu ‚blázna‘ a opakovat stále stejné
hry a struktury a příběhy, dokud neuvidíte, že děti to už přijaly a umí
používat. Samozřejmě stále vymýšlíte nové hry, abyste upoutali děckou
pozornost. Hrajete, lítáte a všechno děláte trochu ‚přemrštěně‘, aby to bylo co
nejvíc ‚vidět‘ a co nejvíc ‚záživné‘. To není zcela jednoduchá cesta a ani
rychlá cesta.
Děti ve školkách a školách
začínají krátkými a jednoduchými větami a paní učitelky si s nimi hrají
s jednoduchými příběhy a písničkami. Trvá to podstatně déle než u
dospělého, protože dospělý může využít plody svého celoživotního studia a
přístupu k životu a schopnosti pochopit gramatickou strukturu jazyka, což
ho posune dopředu rychleji než malé dítě.
Takže otázka je, jestli jako
dospělí máme dětem co závidět. I děti mají svá omezení, stejně jako my dospělí.
Děti sice jednodušeji vstřebávají cizí jazyk, a to třeba jen poslechem. Kdežto
dospělý si je víc vědom svých slabých a silných stránek, lépe s tím může
pracovat a podle toho si vybírat přístup a metodu. Takže v konečném
důsledku může dospělý umět cizí jazyk dřív než dítě.
Takže proč nerozvíjet
v životě flexibilitu a schopnost se orientovat a také rychle reagovat na
změny v životě, zrovna studiem cizího jazyka. A třeba si z toho
udělat příjemnou ‚společenskou záležitost‘. Najděte si vám vyhovujícího učitele
nebo skupinu studentů a užijte si pravidelné setkávání s cizím jazykem
s příjemnými lidmi. Povídat si sice budete v cizím jazyce, ale to
větší ‚legrace‘ může někdy být.
Žádné komentáře:
Okomentovat